Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Co mě naučilo devět měsíců na trati
Komentáře k článku: Co mě naučilo devět měsíců na trati
iva: Páni, ty jsi ale holka zcestovalá 
Je sranda, jak se člověk napřed něčeho bojí, ale postupem zkušeností je čím dál větší mazák. Za chvíli budeš radit i výpravčímu 
Na divnolidi vždycky zabírala knížka (a na hezký kluky zabírala knížka obrácená hlavou dolů. Po pár kilometrech nevydrželi a zaptali se skoro pokaždý )
Přeju co nejvís šťastně proježděnejch kilometrů 
PS: vedle Mikyna fakt činíš zázraky... Jen bych připomněla, že ty pravé Hvězdné války jsou pouze IV, V, VI a s trochou dobré vůle a hodně nostalgie i VII. Cokoliv, kde nehraje Harrison Ford nejsou, opakuji NEJSOU Hvězdné války. 
to jen aby se vědělo 
atraktivnistrasilka: Ty si děláš legraci, ale mamky přítel je povoláním výpravčí. A Výpravčímu už jsem několikrát radila, jak to funguje s vázanými jízdenkami - nevěděl, protože má režijku, pletl to dohromady s flexinama. 
Když jsem byla dítě, jela jsem motorákem, co vypadal, že se každou chvíli rozpadne. A záchod v tom motoráku, no, byla to prostě díra na koleje. Takhle nějak šťastně jsem si zafixovala vlaky, teda jako něco, co se rozpadá pod nohama, a taky jsem měla pocit, že všechny záchody ve vlacích jsou prostě jen díra. První cesta v railjetu mě vyvedla z omylu. Ale musím teda říct, že babička s dědečkem byli nádražáci, takže mi to nakonec bude nějak souzený.
S tím Fordem tak nějak souhlasím. 
Už ale dokonce říkalo víc lidí nezávisle na sobě, že se jim krom tebou zmíněných dílů ty další už moc nelíbily. Cituji, že už to stálo za houby. Takže na tom asi něco bude. Každopádně musím říct, že teď mám zakázáno na cokoli dalšího koukat bez Mikyna. Takže mám po srandě nejmíň do prosince...
boudicca: Jezdím ČD i RJ. Má zkušenost praví, že na delších trasách jsou zpoždění a poruchy zhruba stejně časté u obou společností. Většinou volím spíše RJ, protože je o něco levnější, má lepší rezervační systém (možnost na poslední chvíli spoj zrušit nebo přerezervovat) a při větších zpožděních vrací peníze. U ČD se mi zase líbí jejich jídelní vozy a Prg-Brno spoje bývají méně nacpané, takže s nimi jezdíme, pokud jedeme s přítelem oba a chceme více pohodlí. Každá společnost má něco.
Já jsem cestovala vždycky ráda, ale až při pendlování za přítelem se z přesunů po celé republice stala naprosto samozřejmá součást života. U tebe je ten posun a nabírání zkušeností vskutku dost intenzivní a znatelné. Otrkala ses za ty měsíce pořádně! Držím palce, aby časem přišel den, kdy ježdění nebude více potřeba, protože už budete jenom spolu. 
atraktivnistrasilka: Hmm, jako už jsem uvažovala, že bych si zkusila zkušební jízdu RJ, jen pro představu. Mikynovo tahadlo, že tam dostanu koláč, na mě tedy moc neplatí, ale asi si to někdy zkusím. Te teda koláč, jen tu jízdu.
Taky tak, taky tak. Už mi to ani nepřijde. Článek jsem fakticky psala víc jak před měsícem, a od té doby jsem "zlaxněla" ještě víc... Díky, bůhví, jak tohle nakonec dopadne.
boudicca: Jojo! A taky dostaneš kafe a jablečný mošt a vodu a časopisy a někdy i film v televizi na protějším sedadle, ačkoliv na to je trasa Praha-Pardubice asi příliš krátká, aby to cestující plně docenil. Jen je teda potřeba zvolit jiný tarif než lowcost.
atraktivnistrasilka: No to je právě to. Mně se asi nechce platit víc peněz kvůli hodinové cestě... Možná, kdybych jela dál, investovala bych pro pohodlí, ale takto mi to pro mé účely přijde zbytečné. Koláč nebo mošt je fajn, ale já většinou tu hodinu koukám z okna nebo si čtu a na jídlo ani nepomyslím. Jsem dost nenáročný cestující.
Na druhou stranu, Mikyn dojíždí denně do Prahy a z Prahy a zaplatil si u ČD doplatek do první třídy - pro něj je to opravdu lepší, když ráno jezdí brzo a vrací se večer v největší cestovní vlně.
hroznetajne: Holka, my toho máme tolik společnýho, až mě to děsí. Tenhle článek mi navíc přijde, jako bych ho psala já sama . Taky už to bude pomalu 9 měsíců, co pravidelně jezdím vlakem a dřív jsem to nedělala. Zpočátku jsem z Hlaváku byla vyděšená, dneska zívačka a ještě pomáhám turistům vyznat se v té příšerné tabuli hrůzy (odjezdů) . Já jezdím taky výhradně Českými dráhami, protože nemám na výběr, a jsem spokojená. Jak píšeš, mají svoje chybičky, někdy zpoždění, ale přestupní vlaky na mě zatím vždycky počkaly, průvodčí jsou většinou moc milí a rozhodně nemůžu potvrdit to, co o ČD neustále někde píšou - koše plné odpadků, není místo, kupé humus... Já jela zatím vždycky čistým vlakem a jídelní servis pro svou vzdálenost rozhodně nepotřebuju. Libuju si moc v aplikaci ČD, kde mám místenku zdarma a pěknou cenu za lístek .
atraktivnistrasilka: Popravdě, kdyby mi před rokem touhle dobou někdo řekl, jak bude můj život vypadat teď, tak bych ho prohlásila za nesvéprávnýho. Vždycky jsem to byla já, kdo explicitně říkal, že takhle za někým jezdit NIKDY, akorát jsem zapomněla na to, že jsem to vždycky taky já, kdo pak provádí přesně to, co s takovou vervou neguje.
Když si vzpomenu na svoji první jízdu vlakem... Ha ha. Já byla tak mimo, tak mimo! Bylo mi úplně blbě, když se vlak rozjížděl, a měla jsem utkvělou představu, že ty Pardubice snad přejedu, nebo co. A taky jsem už dneska ta, která ostatním radí. Já! 
Na ten systém Hlaváku se prostě musí přijít, hlavně onen matoucí sever-jih. Cizincům většinou říkám, že S znamená, že vlak pojede doleva, takže se v podchodu u čísla svého výlezu dají doleva. A naopak. Často to provází hlasité "Oooooh riiiiight" ze všech stran.
Co se týče těch odpadků nebo neuklizených vozů, to už se mi teda párkrát stalo. Akorát tím, že vím, proč se to stalo, mě to nikdy nenaštvalo. Je to hrozně těžké, když nestihnou obrátit zpožděný vlak, který se zrovna odněkud vrací. A samozřejmě pokud nechtějí u té následující cesty zpoždění ještě zvětšovat, úklid probíhá tak halabala. Stalo se mi to už několikrát, a jen jednou byl v kupéčku takový bordel, že mi to bylo nepříjemné (hrál se tu nějaký fotbal a přijelo hafo ožralých Němců), ale prostě se stalo. Paní akorát vyhodila flašky z koše, ale pivní odér tam byl a nedalo se nic dělat. Cestou jsme to vyvětrali.
A ta aplikace je boží vynález. I když se tam občas nedají kombinovat místenky, když chci pro sebe i na kolo, tak je to problém a stejně k tomu oknu musím.
myfantasyworld: Takovéhle cesty naučí hodně. Je super o tom číst. Cesta na blind je fajn.
Myslím, že je jedno čím jedeš, zpoždění se může stat u jakékoliv společnosti.
A líbí se mi bod nebát se tolik. Občas, když vidíš některé lidi,není se čemu divit.
Jsi dobrá, že ty cesty tak skvěle zvládáš.
Já vlakem nejezdím, naposledy to bylo před pár lety do Kroměříže a to byl hezký zážitek. (Do té doby jsem jela jen se školou) A co se týká lidí v autobusech, tak já si čtu, takže lidi ani nevnímám.
atraktivnistrasilka: On pak člověk, i když je obezřetný, pozná, kdo je nebezpečný a kdo ne. A vážně se mi ještě nestalo, že bych jela se samými divnými lidi, byť to bylo třeba v devět, deset večer.
Jo jo, nedávno jsem sama jela až do Přerova - od Kroměříže kousek. A to už musím říct, že byla jiná štreka. Ale až na malý problémek s otevíráním dveří (bylo to takové to staré na kličku, co jde ztuha) jsem dojela v pořádku, takže jsem se přesvědčila, že i tohle jde.
A jsi můj člověk, já si většinou právě taky čtu, nebo prostě jen koukám z okna. Většinou pak na mě ani nikdo nemá tendence mluvit.
zlomenymec: Já se vždycky bál cestovat vlakem, autobusem mi to přišlo lepší. Přecejen řidičovi člověk hlásí cílovou stanici, takže když nastoupíš blbě, velmi brzo to vyjde najevo
U vlaků tohle moc není, navíc mě vžydcky stresoval ten rozhlas: VÁŽENÍ CESTUJÍCÍ NA KOLEJ ČÍSLO DVA PŘIJEL RYCHLÍK ZE SMĚRU HUHLY HUHLY HUHLY DÁLE SMĚŘUJÍCÍ NA MRMLY MRMLY MRMLY!
Ještěže už většinou mají na nádražích ty informační tabule.
Teď teda s mojí milou jezdíme většinou vlakem někam za Prahu, ale to jsou vždycky tak cesty max na hodinu a půl Takže žádná velká divočina.
Od té doby, co mám chytrý telefon s mapami, se už tolik nebojím cestovat a nemusím si malovat plánky s názvy ulic GPS rulezz!
atraktivnistrasilka: Měla jsem to úplně stejně, Mečoune, ale poměrně rychle jsem se na dráze otrkala. Na mé poměry rychle. Já a cestování úplně dohromady nikdy moc nešlo, ale když člověk "musí", tak prostě jede... Lépe řečeno, když má motivaci, tak hledá způsob, jak tyhle věci zvládnout. U mě druhá polovička, no u tebe vlastně taky.
Rozhlas (plechová Andula ) mě stresuje taky, ale od jisté doby spíš proto, že často hlásí zpoždění. Jednou jsem ale teda ve stresu fakt byla, protože Andula zahlásila, ať ukončíme nástup, ale vlak ještě nebyl přistaven... To jsem se tázala sama sebe, jestli jsem teda slepoň a promenáduju se na špatném nástupišti. Ale nakonec ne, tabule se ukázaly být poměrně spolehlivým ukazatelem - když je člověk teda čte... Navíc se jeden vždy může zeptat spolucestujících, jestli je ve správném vlaku směrem tím a tím - docela se mě lidi ptají, a já to chápu, je to lepší než jet špatně, a ne každý tím vlakem cestuje pravidelně, aby měl takovou tu jistotu v kramflecích.
tlapka: Já se vůbec nedivím, že si to spojuješ takhle s vlakem. Takové dojíždění tě opravdu vystaví mnoha situacím, kdy máš možnost obrousit svůj charakter. Já vím, že by mi to reálně lezlo velmi brzy na nervy, ale takhle romanticky sním o dojíždění na výšku do Olomouce. Asi si odpustím, že jsem si tam nenašla ten správný obor, který by mě přesvědčil tam nastoupit a opustit Ostravu. Ale že jsem se zřekla té nádražní a vlakové atmosféry, kterou zbožňuju a které se mi zoufale nedostává (protože nádraží tady nemáme), to mě mrzí doteď.
atraktivnistrasilka: Nádražní a vlaková atmosféra... Nikdy jsem to nechápala, teď už jo, kolikrát se přistihnu, že si jako leckajký šotouš fotím koleje na Hlavním nádraží a dojatě u toho zamačkávám slzu... 