Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

kari: Pak přeji, ať vám pilates vydrží co nejdéle a případně se přetvoří v něco obdobně naplňujícího pro oba

Společnou domácnost zkus posoudit až na základě toho prosince. Uvidíš - třeba se začne snažit, případně si na jeho binec zvykneš. A nebo začneš uklízet, ale vnitřně Tě to štvát nebude. Ta nejhorší kombinace přijde ve chvíli, kdy jeho binec kolem sebe nemůžeš bytostně vystát a přitom Tě nebaví to neustále dokola uklízet. Pak musíš sama posoudit, jestli budeš ochotná tohle dělat pořád.

Samozřejmě záleží na tom, co v onom jádru vězí. Změnit Tě mohou okolnosti kolem - jak píše třeba Meč - finanční gramotnost. Mám kamarádku, která se na čas rozešla s přítelem, který si najednou musel začít vařit sám, i když před tím rozchodem pro něho byl vrchol kulinářské tvorby míchaná vajíčka. A v tu chvíli si to vaření začal užívat, protože jinak by asi umřel hladem. Když se k němu po pár měsících vrátila, zjistila, že vaří lépe než ona. Jenže tam šlo o existenční podmínku (stejně jako ona finanční gramotnost). Ke změnám kvůli zachování vztahu jsem skeptická (byť to vychází z mých čistě subjektivních zkušeností). Prostě pokud Ti dá partner nůž na krk (nebo Ty jemu) s tím, že chce(š), aby se něco změnilo, ale ten druhý to bude dělat jenom kvůli němu (nebo oboum), ale ne kvůli sobě, obávám se, že je to prostě jen dočasný stav, který se dříve nebo později vrátí do starých kolejí. Nemůžeš dělat nic proti své vůli (či přirozenost), aniž by Tě to vnitřně neubíjelo. Ale třeba je někdo jiného názoru a má s tím jiné zkušenosti.

Tolerance je samozřejmě rovněž klíčová vlastnost. Ale ne vše se dá tolerovat dlouhodobě, i když se to na začátku zdá jako naprosto nepodstatné. Vše ukáže až čas.

Hodně štěstí