boudicca: Já měla skvělého, rodinně založeného přítele, který chtěl brzy děti (stejně jako já), a stejně jsme se rozešli. Teď s M. si naopak nejsem dětmi úplně jistá, protože ještě sám neví, co chce, ale zase si rozumíme v jiných ohledech. Někdy prostě život nabere nepředvídatelný směr a nemá smysl si jej moc lajnovat. Pravidlo nespat s nikým, koho si nedokážu představit jako otce svých dětí, však považuji za vysoce funkční.
Společné koníčky bych nebrala jako prioritu, to spíše základní životní nastavení (lenoch, sportovec, party animal, umělecká duše?). Já třeba plno koníčků přejala od M. a stejně tak se on zapálil do mých, našli jsme i nové společné. Tím, že máme podobný přístup k životu, to šlo úplně přirozeně.