atraktivnistrasilka: 1) Děkuju. Konečně někdo.
2) Jo, ten náš měl asi třicet let... Ještě dneska na něj se slzou v oku vzpomínám. Matka ho, chudáka, opřela o popelnici. Cestou do krámu. Když se vracela, stromeček už tam byl - a já nechci myslet na to, kde teď asi je. Takhle přecitlivělá jsem, takhle, když řvu kvůli vánočnímu stromu, do háje.
3) Tak ono je tam toho víc, co jsem úplně nenapsala, a být na jejím místě, tak brečím taky.
4)