barjoha: To já jsem takhle kdysi dávno, zrovna o Mikuláše, jela k našim a zdálo se mi, že nějak dlouho nejede výtah... tož jsem si naň zabušila a zahalekala něco o zku*venejch sobcích a že výtah patří všem... po chvíli výtah přijel, dvéře se otevřely... a v nich
Zalapala jsem po dechu, strnula, v duchu lovila nějakou básničku...
Načež on mě zdvořile, leč lhostejně pozdravil a v klidu bez zájmu šel pryč.
Tenkrát jsem pochopila, že jsem asi dospělá