kari: Traumata ze základky jsou vždycky strašné zlo. I přes to, že s odstupem jde vždy vlastně o nepodstatný nesmysl. Asi je to tím, že děti ještě nejsou zvyklé na všechny ty průsery, které jim život může nadělit, a tak si to všechno berou až příliš k srdci.

Ale znám i ten pocit nenapravené křivdy, který dokáže štvát i po letech. Vídáš ještě někdy někde toho tehdejšího studenta z gymplu?