Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Jak už jsem psala Boudicce výše, náš třídní byl na houby. Na peďák šel jen proto, že se nedostal na studium historie, učit ho nebavilo, měla jsem z něj neustálý pocit, že brzo vyhoří (taky že jsem se nepletla, ale to je už jiná pohádka). Třídnictví taky nechtěl, přemluvila ho naše třídní učitelka z páté třídy. Na mě byl paradoxně pes nejvíc ze všech, a to proto, že to byl náš bývalý soused z domu, znal se s mojí rodinou a viděl ve mně takovou "jistotu", ale zároveň chtěl ode mě víc než od ostatních, každý můj škobrt převracel tak, abych si v něm co nejvíc vymáchala čumák. Myslel, že mi tím pomáhá se otrkat, ale byly to většinou spíš klacky pod nohy a vůbec to nebyla taková ta úměra snaha -> odpovídající výsledek, ale spíš snaha -> chyba tady tady tady tady... Asi to myslel dobře, ale bylo to hrozně protivný a nerozešli jsme se kvůli tomu úplně v dobrém. Fakt nevěřím, že to myslel zle, ale dělal to úplně špatně.

U nás kolektivní průsery neexistovali, u nás to s tou soudržností bylo tak blbý, že každý všechno na každého prásknul... Teda většinou. Většinou...

Taky mám, Tlapko, radši jiné cimrmanovské hry, ale TK mě neurazila.