Babička má fejsbuk

 Jo. Už i moje babička.

Nejedná se pak o brečící babičku, se kterou sdílíme byt, ale o babičku, na jejímž krku visí mladší z jejích dětí. Můj otec.

Otec se snaží jít s dobou. Snaží se a snaží. Snaží se dokonce tak moc, že babičce k minulým Vánocům pořídil tablet, což nezůstalo až tak bez následků.
Nehledě na to, že jsem na to koukala opravdu jak z jara, neboť já sama už čtyři roky vlastním jeden a ten samý tablet, který mi slouží jako podložka pod čaj nebo těžítko, babička se vybarvila - a to navzdory mému očekávání.

Začalo to hraním karet. Babička už od dob své práce v pojišťovně byla závislá na téhle věci. Spider solitaire se to jmenuje, tuším. Taky jsem to hrávala, dokud jsme na školních počítačích ještě měli XPčka. Holt záživné hodiny ICT. Nejprve jsem se tedy cukala. Cukala jsem se proto, že jsem z babičky nechtěla dělat závisláka - ale na to už bylo zcela očividně pozdě. Takže jsem povolila. Po dlouhých peripetiích jsem jí založila účet google, aby se tedy mohla přihlásit do obchodu s aplikacemi.
Druhý důvod mého cukání byl ten, že jsem si moc dobře pamatovala, jak to dopadlo s tím Kindlem na knihy, který strejda dobromyslně pořídil na blešáku. Po hodinách a hodinách nahrávání knih zdarma jsem definitivně přišla o nespočet buněk mozkových, neboť většina z nich se absolutně nedala číst.
Takže jsme já i babička seznaly, že papírové knihy jsou stejně o něco lepší.
Kindle skončil v šuplíku.
Jenže pak přišel tablet. A s tabletem nové patálie.

Po kartách si babička uvědomila, že na tom může chodit i na internet. A na internetu se dají hledat recepty. A recepty se dají zrealizovat. Zrealizované recepty znamenají dostatek jídla. Dostatek jídla znamená klid od dědy (nebo taky svatej pokoj od dědka, jak by sama babička pravila).
Další úkol zněl tedy jasně. Ukaž mi, vnučko nejšikovnější, jak se dostanu na ty internety, jako vy mladý.
Nojo, dostat se na internet. To bych uměla. Jenže babička ne. Babička by to neuměla. Po tom, co jsem jí do tabletu odmítla natáhnout Internet Explorer s tím, že tam má přece předinstalovanej Chrome, takže je to naprosto zbytečný, se na mě babička naštvala. Domů jsem tedy jela se sklopenýma ušima, o pár nervů chudší, o několik zkušeností s prarodiči bohatší. A bez večeře.

A pak jsem tam za tři týdny přijela zas.
Bylo mi divné, že se na mě otec divně usmívá už od chvíle, co jsem otevřela dveře. Byl to úsměv typu "já za nic nemůžu", takže mi bylo jasný, že se stalo něco moc zlýho, a prsty v tom má právě otec.
I vešla jsem opatrně do kuchyně. Babička už od okna tabletem mávala na mne, když v tom dolehla na mne slova její:

"Otec mi stáhnul facebook! Jak si tě mám přidat do přátel?"

A v tu chvíli ten byt zažil ticho, jaké nezažil nikdy předtím. Vytřeštila jsem na babičku oči, a když jsem si uvědomila, kdo je opravdovým strůjcem toho zla, otočila jsem se k otci.

"To ty?"
Načež se můj ubohý otec snažil uronit slzu lítosti, ale protože mu to nešlo, utekl do pokoje a zamkl se.

Víte, neměla bych zásadní problém s tím, že má moje babička facebook. Fakt ne. Ona se snaží být děsně kůl a tak, prostě jde s dobou. Ale podvědomě jsem tušila, co přijde.

Průplav je prosím můj strejda. Tu třetí  zprávu v šedý bublině psal táta.
Poznámka pro zvídavé: Mý jméno z toho nepoznáte, protože je to stará zpráva

Chudáci Slováci.

Tak tady to vidíte. Facebook je hned po ATF největší metla lidstva. A ještě větší metla věčně se nudících důchodců. Jako je moje bábi. A víte, co je úplně nejhorší?
Děda chce k Vánocům tablet.

Dodatek: Tak jsem to byla zjišťovat. A je to pravda.

Najděte si nějaký hezký protiatomový kryt, prosím.