Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Já doufám, že to bude jako vždycky. A sice - čím víc tuším, že se to pokazí, tím spíš se to nepokazí. Budu na to spoléhat.
Horečku jsem zvažovala. Dokonce mi i dneska večer podezřele luplo v rameni - tak si říkám, mám po rameni, nemůžu jet. Ale ono se to nějak to... hodilo do pohody. A zas předstírat nemoc takhle na poslední chvíli, když už jsem si zaplatila celých 63 korun cestovního pojištění? Jednou jsem se (ač nedobrovolně) dala na boj, kdybych to teď vzdala, tak bych se ani do zrcadla na sebe nemohla podívat. Pořád bych si říkala, že kdybych jela, už to mám za sebou a nemusím mít blbej pocit z toho, že jsem nejela.

Děkuji děkuji, já to tak do jisté míry fakt beru - považuji se za trpitelku, která to všechno propluje se značnou sebeironií a vrátí se silnější než kdy dřív. No uvidíme, za 72 hodin už to bude za mnou. Na cestu zpátky čekám jak na smilování boží. Ale pro mě je za trest úplně každé cestování. Já s oblibou říkám, že moje děti budou jednou hrozný chudáci.

Jestli to nebude tím, že s Městskou se kamarádím Mám je přímo naproti přes ulici, 2x vykradený sklep, z čehož tedy ukradené kolo, koloběžka, vrtačka, vysavač na auto a ještě určitě něco. Ale knihy nechal, nevzdělanec. Takže už se s Městskejma dobře známe. S jedním se i zdravím na ulici.