tlapka: Chápu, soucítím, rozumím. Tím, jak ležím v posteli už od Vánoc, jsem se taky strašně těšila, že až porodím a uplyne první část šestinedělí, šoupnu malou do kočárku a budeme trajdat venku a konečně uvidím ty přátele, co jsem a nimi nestihla ani vánoční rozlučku. Hovno, hovno, zlatá rybka. A to mám oproti panelákovým aspoň výhodu zahrady...
Na druhou stranu bych určitě věděla, co dělat, jen se k tomu přes malou nedostanu.
Škoda těch narozenin (mimochodem, všechno nejlepší, i když to zní v těchto dnech mírně nepatřičně, ale zase kdy jindy tohle potřebujeme?), ale ještě jich bude! Jedno zkažené jaro holt přečkáme a další, lepší, budou následovat. Tak co aspoň pořádný virtuální mejdan?