Na můj vkus je těch balad v poslední době nějak moc, a ta o vroucím sádle tomu úspěšně korunuje.
Kdybych měla jmenovat každou baladu, která se udála v uplynulém týdnu až dvou, bude to:
1. Balada o dřezu
2. Balada o vroucím sádle
3. Balada o zaseklém zámku
4. Balada o hořícím vysavači
Pořadí chronologické.
Myslím si, že je momentálně nějaká zvláštní konstelace hvězd, která způsobuje, že je to teď samá potenciální balada. A protože bych většinu těch balad o samotě nenapsala, vyjádřím se k nim nyní.
Balada o dřezu to započala, a abych vás příliš nenapínala (he), dřez už je nový. Zakoupili jsme ho my s Mikynem a namontoval ho strejda instalatér, takže všechno dobře dopadlo. Ačkoli mě strejda varoval, že ten dřez nebude pěkný, protože je mírně menší než výkus na něj, všechno bylo poměrně kvalitně oblepeno a zasilikováno, takže kus naší domácnosti je opět funkční.
Dlouho jsme si však neodpočinuli. Neuběhl ani týden a už jsme s Mikynem zažili další dobrodružství. V tom dobrodružství figurovalo vroucí sádlo. Na Mikynově noze.
Myslím, že jste si asi všichni domysleli, jak to dopadlo. Teda spíš jak dopadla ta noha.
S Mikynem jsme škvařili sádlo. Což vám asi došlo. Dostali jsme totiž zabíjačku. Všechno šlo krásně, škvarky jsme vyndali, nezbývalo nic jiného, než to sádlo slít. Chvíli jsme počkali, aby nebylo úplně vroucí. Jenže jsme ho dělali v devítilitrovém hrnci, bylo toho prostě hodně - a co si do teď vyčítám - neodhadli jsme, tedy spíše neodhadla jsem dobu, po kterou sádlo nechat chladnout... A lili jsme ho do sklenice příliš horké. Jak jsem později zjistila, ani to nebyla zavařovačka, což je školácká chyba. Bez dalšího zbytečného okecávání - sklenice rupla, a zatímco já stihla uskočit, Mikyn až tak ne a schytal to jeho nárt a prsty u nohou.
Zareagoval rychle, protože chňapkou, kterou měl na ruce, tu horkou tekutinu setřel. Myslím si, že ho to zachránilo od horších důsledků. Tak či tak, byl to šok, takže okamžitě dřepnul na zem a deset minut jsem ho nemohla dostat ke zdroji studené vody, což je za normálních okolností poměrně efektivní první pomoc. Chladili jsme to tedy mraženými borůvkami. Můžu vám říct, že v takovém stavu jsem Mikyna viděla jen jednou - den po operaci, kdy byl napůl zblblý po narkóze. Klepal se (protože šok těla) a prostě nebylo možný ho kamkoli dostat, takže jsme to dali pod vodu až po těch deseti minutách. Pomohlo mu to, ulevilo, ale druhý stupeň měl stejně. Hodně zarudlé, čtyři puchýře. :-(
Hned jsme volali jeho tatíčkovi, protože byl zrovna v práci. Ten tam nakradl nějaké věci na popáleniny a druhý den nám je přivezl. Mně vysvětlil, jak se převazuje, a to dělám do teď. Ještě přijel Mikynův bratr, který v práci taky něco nakradl, jenže když Mikynovi volal, že je dole před domem, řekl mu Mikyn určité věci související s koronavirem (jeho bratr je zdravotník, a v zařízení, kde pracuje, se koronavirus vyskytl). Když jsem šla dolů otevřít, Mikynův bratr po mně ty věci skoro hodil a začal křičet, že když jsme z něj tak posraný (cituji), tak od něj nemáme chtít pomoc. A odjel. :-( Cítila jsem se špatně, ani nevím proč. Asi minutu po tom, co jsem vyšla schody do bytu, pořád nevěda, co mám dělat, napsal mi omluvnou zprávu, a pár minut po té zprávě mi volal chlapců tatíček, že si to nemám tak brát, a vysvětlil mi, co mám s těmi věcmi na převaz dělat. Po pár hodinách nám Mikynova maminka přivezla nějaká domácí vejce od kamarádky, a první, co jsem uslyšela, jak jsem otevřela dveře, bylo: "Nic si z toho nedělej!" Takže Mikynův starší bratr se evidentně svěřil, rodinné kanály fungují spolehlivě.
Mrzelo mě to na obě strany. Mikyn je opatrný, ale do toho telefonu to bráchovi řekl opravdu blbě. Ten byl po službě, a já se do jisté míry nedivím, že byl naštvaný. Snažila jsem se to Mikynovi vysvětlit, a myslím, že se mi to alespoň z části povedlo. Tak snad kluci budou brzy v pohodě.
Teď už to má Mikyn poměrně hezké. Puchýře jsem mu dala pryč (na pokyn jeho tatíčka), teď mu tam co dva dny plácám Hydrosorb gel a krytí, zítra mu to mám namatlat kortikoidy (tam, kde měl ty puchýře - brána případné infekce). Původně mě pantáta posílal pro nějaké věci do lékárny, ale ty věci byly na předpis, takže je opět ukradl v práci. Přinesl taky nějaké velmi silné léky na bolest, ale ty jsem Mikynovi zakázala brát, protože zas takovou bolestí netrpí. Když po té noze dokáže hupkat, tak to asi zase tak horké nebude. Má tady Brufen, to stačí. :-) Ta bolest byla nejhorší tu první noc, to jsme nespali ani jeden, teď už jsou nějaká anodyna zbytečná.
Včera jsme nemohli na zdravotní procházku, takže jsme byli celý den doma. Já od rána do večera hrála na kytaru Anděla od Kryla a Dajánu, protože nic jiného neumím. Neumím nic jiného, protože Dajána je převlečený Anděl ze zpěvníku (Kryl to hrál jinak), jinak se tam střídají akordy a v Dajáně je jeden navíc. Mikyn předstíral, že mu nevadí, jak neumím napojovat akordy.
Zbytek balad je oproti opařené noze mého drahého asi nic, ale přesto bych ráda podotkla, že v pátek se mámě zasekly dveře od mých dvěří v pokojíčku, a aby je mohla otevřít, musela vylomit střelku (to je takové to trdlo, které si při stisknutí kliky schová dovnitř do dveří a při zavření zas do zárubně). Takže teď nejdou zavřít dveře do mého pokoje. Pecka.
Koruna tomu byla nasazena o den později, a sice v sobotu, kdy mámě na férovku shořel vysavač, samozřejmě na mém novém koberci v pokoji. A když říkám shořel, myslím tím shořel, máma mi to do telefonu barvitě popisovala jako plamen sem, plamen tam, čoud. Máma si objednala vysavač nový, jenže ho nemají skladem. Měli ho mít skladem včera, ale nepřišel jim, protože teď mají nějaké problémy s dopravou. Tak pořád čekám, nastavila jsem si hlídacího psa. Na webu je napsáno, že bude skladem zítra, ale já už je znám, pacholky, a navíc vím, jak to tam chodí. Totéž se stalo s formou na banánový chlebíček, který jsem chtěla udělat. Píšou do čtyř dnů, čekám už přes týden. :-( Ale to jim zas nechci vyčítat, teď je blbá doba.
Jak se jinak máte? Co děláte?
Níže posílám pár obrázků, které se mi líbily a které jsem ukradla, kde se jenom dalo. Za své překlady se omlouvám, jistě by se to dalo říct lépe, ale pro pochopení, kdyby na článek náhodou narazil někdo, kdo angličtinu neovládá, to postačí.
Jen svačinka, co se může stát?
Ona: Přijeď
Já: Nemůžu, jsem v karanténě
Ona: Rodiče nejsou doma
Já: Ale MĚLI BY
Vzácná fografie Číňana
působícího zkázu všeho lidstva (cca 2019)
Cestovatelé časem: "To je on! Pacient nula!"
Náhodný čínský muž vychutnávající si svou netopýří polévku:
Já: "Mami, můžu jít dneska do školy?"
Máma: "Ne, je domácí vyučování."
Domácí vyučování:
Koronavirus: Alternativy toaletního papíru.
Navštivte vaši místní ruční myčku
Použijte mikinu vašeho přítele
Madlo eskalátoru
Sklouzněte se po madle schodiště
Kočka
Přesvědčte slepce, aby si pohladil vašeho psa
Lidé s neutřeným zadkem
Lidé, kteří vykoupili toaletní papír
První potvrzený případ koronaviru v Severní Koreji zastřelen
Neděláme chyby. Jsou to jen šťastné náhody.
Lékaři provádějící léčbu koronaviru v Severní Koreji