Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

hroznetajne: Já třeba celou tu situaci v sobě zpracovanou nijak nemám, protože... Se asi bráním, aby se mě to jakkoliv osobně dotklo. Absolutně mi to zdevastovalo moje praxe, který pro mě byly jako vážně klíčové. Hroutím se z toho jen částečně, protože prostě život musí jít dál. Nekoukám na zprávy, protože nechci denně slyšet o covidu, i tak se tomu prostě nevyhnu a je jedno jestli omezuji sociální sítě, je to všude. I to jsem přijala... Rouška je mi jedno, kolikrát v ní dojdu i domů a doma si teprve za 20 minut všimnu, že jsem ji stále nesundala (jako vážně jsem tak moc mimo?). A jako zdeformovaná školstvím spíš vidím, jak je to smutné pro děti, které přichází o sociální kontakt, přichází o denní "konflikty" a učení se jejich řešení, přichází o školu, která je má naučit mnoho a která se deformuje do frontálního vyučování přes počítače a plnění pracovních sešitů, protože nic jiného se na dálku stejně dělat nedá. A jestli mě někdo bude nutit učit přes PC, jen abych si něco splnila, budu nasraná, protože mluvit na děti hodinu v kuse mě ne-ba-ví.

Takže se nehroutím, spíš je mi to všechno moc líto. A na vládě pozoruji spíš neorganizované zakazování a vyhrožování. Osobně bych si představovala více doporučení směrem k pozitivnu - HÝBEJTE SE, JEZTE ZELENINU, JEZTE OPRAVDOVÉ JÍDLO, DEJTE SI NAČAS, zastavte se, věnujte se sami sobě, buďte v opravdové přírodě... Záchvatovité šití roušek, Prymula, Vojtěch, šílený hoaxy, erouška, to všechno mi najednou přijde jako trapná komedie. V zásadě se všichni strašně snaží krizi zvládnout, ale ve výsledku mi je z toho všeho spíš smutno... Takže si držím mnoho věcí od těla. Prostě to tak je, neposeru se z toho teďka, život jde dál, božeeee . Samozřejmě je můj pohled zkreslený tím, že v mém okolí nikdo na plicní ventilaci neleží a nejspíš už to já s tátou máme "prodělané", ale víme, jak to chodí...

Hodně sil, Strašilko. Jsi pro mě zástupce té zdravotnické části a moc ti držím palce, ať tě to nějak psychicky nedeptá. Drž se .