Hrůza doba tohle

Všechno, co v poslední době píšu, má nádech jakési hysterie. Ráda bych šířila dobrou atmosféru. Třeba bych vám ráda napsala o tom, kde jsem byla na výletě, co jsem četla a co vařila, ale pravda je taková, že já kromě křepčení v ordinaci, obíhání doktorů a dření pilates nedělám vůbec nic. A ještě jsem k tomu všemu hrozně katastrofická, dramatická a negativistická. Prostě všechno, co jsem normálně, akorát znásobeně.

Jak jste si zřejmě odvodili, nechodím teď do školy. Naše výuka je dálková. A nutno říct, že neskutečně chaotická.
Máme celkem tři komunikační kanály: Bakaláře, školní mail a nově Teamsy. Bakaláře jsme odjakživa používali pouze na zaznamenávání suplování a monitorování změn v rozvrhu, na komunikaci s vyučujícími jsme používali třídní mail. Ten nám nakonec zakázali, takže v současné době zcela pozbývá smyslu. Vyučující mají za povinnost s námi komunikovat skrze naše Microsoft účty. V praxi je to ale velmi zmatečné - někdo s námi komunikuje tak, někdo onak. Online přednášky nám hlásí dvě hodiny předem. Ve finále si ale nestěžuju... Spíš už nemám sílu.

Říkala jsem vám, že ve škole máme centrum dentální hygieny, kam se objednávají lidé úplně stejně jako na jakoukoli jinou dentální hygienu. Nutno říct, že od září byl počet pacientů 0. Nejprve se čekalo, až nás zavřou, a když nás zavřeli a ponechali praktika, nechala se vedoucí oboru slyšet, že když ve škole nejsou studenti, nebudou tam přeci ani pacienti. Ach ano. Pacienti mají vyhrazený vlastní vchod, centrum se nachází zcela odděleně od veškerých učeben a má systém přirozeného větrání (okna). Přesto praktika probíhala tak, že jsme seděli na židličkách a koukali na webináře. Pondělky, tedy dny, kdy pracujeme v ordinacích, byly jediným dnem v týdnu, kdy jsme se skutečně věnovali tomu, čím se jednou budeme všichni živit, což je v poměru k hodinám, které máme mít odpracované dle učebního plánu, neskutečně tristní.

Tenhle týden, na pondělní velmi  očekávané tiskové konferenci, nám oznámili, že se ruší i praktické vyučování. Tedy včetně pondělků. Zděsili jsme se - všichni kolektivně a hluboce - neb pondělky jsou naší jedinou šancí, jak se něco naučit. Jak tu práci dostat do ruky, získat jistotu a cvik. Nechápejte mě špatně - já s opatřeními, byť je to asi v naší společnosti kontroverzní, souhlasím. Ale pro profesi, na kterou se připravuji já a dalších x studentů, je toto klíčové. Stejně jako pro milion dalších profesí. Ztráta z jara je velká.

A tak existuje kolektivní dohoda mezi námi studenty a lékaři, u kterých praxe vykonáváme. Já to nebudu psát explicitně, asi vám to došlo. Možná to někdo odsoudí, ale já prostě nemůžu nechat ty naobjednané pacienty být. Jsou to lidi, co na hygieně nebyli rok, mají nánosy, potřebujou to dát dolů, a jestli se to nestane, budou mít sakra problém. V momentální situaci je v oblasti zdravotní péče ústní zdraví asi někde na posledních pozicích, ale vzhledem k tomu, že se u nás umíme chránit a ta opatření jsou opravdu velmi přísná, si nemyslím, že by u nás mohlo dojít k přenosu mezi pacienty.

Nakazím-li se od pacienta já - to je možné - nemám šanci předat to žádnému dalšímu pacientovi, neb jsem zakuklená ve skafandru od hlavy k patě. Z logiky této vám asi vyplyne, že možnost, že já se nakazím, je velmi mizivá. Chráním se takto:

• Respirátor. Asi to první, co vás napadne, to nejlogičtější. Do teď jsem používala FFP2/KN95 s rouškou přes, ale dnes mi doktor psal, že má pro mě FFP3, takže juchů!
• Štít. Samotný jako ochrana úplně nefunguje, v kombinaci s respirátorem ale dělá dobrou službu, plus se mi nic nedostane do očí. Oči jsou velmi vnímavou vstupní branou infekce, proto se jejich ochrana nesmí podceňovat.
• Síťka na vlasy. Trochu jako na výdejně knedlíků, ale fakt nechcete, aby vám do vlasů vletěl covid, ale vlastně ani jakákoli jiná infekční breberka.
• Dvoje rukavice. První nitrilové, druhé vinylové, které měním po každém pacientovi.
• Dezinfekce. Všechno, čeho se dotknu vinylem, tedy druhou vrstvou, musím posléze vydezinfikovat. První vrstvu rukavic nosím na pracovišti nepřetržitě, a pokaždé, kdy se něčeho dotknu, dezinfikuji ruce (v nitrilových rukavicích) anticovidem. Příklad: Zapisuji do karty v počítači, vydezinfikuji ruce. Jdu připravit křeslo, vydezinfikuji ruce. A tak dále... Dezinfekce křesla a všech povrchů je samozřejmá.
• Ochranný plášť. Ten to všechno završuje. Je to taková ta lehce průsvitná pytlovina overalového stylu. A má kapucku. :-) A taky je to velikost XL, takže si asi umíte představit, jak v tom vypadám. Vešla bych se tam dvakrát, asi i bez nadsázky.

Pacienti chodí do čekárny přesně na čas, nepotkávají se tam a musí se přezouvat, než vejdou do ordinace. Vyplňují bezinfekčnost, které já se ani nedotknu, musí ji dát do připravené krabičky. No, a roušku si sundavají až na křesle a opět ji nasazují bezprostředně po ošetření. Ordinace se pravidelně prosvěcuje germicidním světlem. Moc nepískuju (hodně aerosolu), ale když už, tak pokaždé vytírám podlahu.

Tak. I normální provoz je ohledně hygieny velmi přísný, ale ne takto.

Ačkoli, jak řekl doktor: Covid je sice vysoce infekční nemoc, ale jsou tu i jiné choroby, které jsou neméně infekční a ke všemu smrtelné, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. Poraněním se o kyretu můžu dostat i hepatitidu nebo HIV, a to je riziko, které já podstupuji i mimo pandemii.

Teď to vypadá, jako bych to zlehčovala, ale to právě vůbec.

Na Prymulův strašidelný projev jsem koukala. Atmosféra na mě působila skoro až komicky, ale jedno se tomu chlapovi ušatýmu musí nechat: mluví rozumně. Popravdě, on je asi jediný politik, u kterého mi nevadí práce jeho PR týmu, ať už za tím stojí kdokoli. Možná jste si všimli, že ho sleduju a retweetuju, a ne, nedělám si iluze, že tam píše pan profesor vlastní rukou (ač si myslím, že si je vědom, co se na jeho twitterovém účtu děje, a myslím, že tam pár jeho vlastnoručních zásahů bude. A ještě). Tak či tak, jeho PR týmu to prostě žeru, dle mě Prymulův styl vyjadřování velmi dobře odhadli (nekřivdím-li však panu ministrovi). Jo, občas z Prvosenky cítím trochu koho chleba jíš, na druhou stranu mu nemám nic za zlé. Nebudu zbytečně bít a ohánět se kolem sebe jen proto, že je někdo za ANO, i když všechno funguje a nic z toho, co dělá, mi není úplně trnem v oku. U Prymuly zrovna nemám nic, co bych shledávala závadným, když tedy pomineme pár aférek v době vedení hradecké nemocnice a následné koketování se Zemanovci. To mi však momentálně jako občanovi - navíc zdravotníkovi - neubližuje.

Na nějaké omezování osobní svobody opravdu nehraju. Co lidi často nechápou je důvod, proč se zavádí tak přísná a restriktivní opatření. Protože, světe div se, zrovna nepotřebujeme, aby nám zkolabovalo zdravotnictví. Nejde jen o covid, musíme mít všichni na paměti, že jsou tu stále infarkty a jiná onemocnění podobného, s covidem nesouvisejícího rázu, která vyžadují intenzivní péči.
Covid navíc opravdu není chřipka. Zeptejte se jakéhokoli lékaře, který pracuje v první linii. Řeknou vám, že covid má naprosto jinou, horší dynamiku. Nikdy nevíte, co čekat. V poledne pacient přijde po svých a ve čtyři je už na umělé plicní ventilaci. Doporučuju.
Takže pokud případy budou dál raketově narůstat, systém to prostě nedá. Nemůžeme onemocnět všichni najednou.
Je to krize, a v krizi nemůžeme čekat, že se budeme mít jako v bavlnce. Jsme trochu zhejčkaný.

No a abyste neřekli, že jen tak kecám, tak si představte, že mám pracovní povinnost. Jsem jako kdyby v záloze, a když bude až taková nouze, že bude potřeba sáhnout mezi neumětele, kteří se zdravotním sestřičkám nemohou rovnat, ani kdyby to mělo být po kotníky, tak reálně hrozí, že mě povolají třeba na pomoc u nějakého odběrového místa. Osobně si myslím, že to nenastane, ale je to varianta a jsem s ní vnitřně smířená.

Takže tak. Řekněte mi, prosím, proč je kolem toho všeho tolik řečí? Pochopím nějaké případy, kdy hadr na hubě prostě nedělá dobře, ale normální zdravý člověk to dá. Neříkám, že je to terno, ale vydržet to jde. Čím líp se budeme chovat, tím dřív bude šance, že tohle celé nějak dostaneme pod kontrolu - než budou vakcíny. Ve finále není jisté, zda korona zmizí (za mě spíš ne), ale časem najdeme způsoby, jak se bránit. Teď to jen chce, abychom nezničili zdravotnictví. Jo, padne dost podnikatelů, učitelé mají vojnu, tohle všechno vím. A je mi to líto. Ale hromadně tady umírat fakt nemůžeme.

A ani nebudeme.

Úplně mě irituje, jak v metru vždy na konci covidového informačního hlášení říkají, že spolu to zvládneme. Ne-e. Vím, jak to myslí, ale tohle si každej musí srovnat v hlavě sám.

Asi jsme se prostě octli na prahu něčeho, o čem se bude jednou opravdu hodně mluvit. Určité věci se pro mě staly takovou automatikou, že rok zpět je pro mě neskutečně dlouhá doba, divná až neopatrná. Když si představím, že jsem někoho ošetřovala jen v roušce, no auí.

Jinak doufám, že se máte taky tak krásně jako já. :-) Konečně jsem si objednala všechny prevence, zubaře až po roce (ostuda jsem. Kovářova kobyla), praktik mě teda čeká koncem října. Objednal mě v 9:30 a musím kvůli odběru krve přijít na lačno, takže bude veselo, a jestli to se mnou neflákne už cestou, u odběru určitě. A bude to hlady. S tím, jak dlouho se u našeho doktora obyčejně čeká v čekárně, se ten den možná tak navečeřím.

Strašilka v den své preventivní prohlídky u obvodního lékaře, kolorováno.

Ranní update: Ehm, odstavec o ministru zdravotnictví mi při čtení připadá jako fangirling. Což nechci. Takže jinak: Na jeho PR neshledávám na rozdíl od ostatních nic špatného, protože v tom nevidím nic propagandistického, spíš naopak. Je jedno, kdo mu vede twitter, kdo mu psal proslov, dokud to, co říká, má hlavu a patu. Videoodpovědi mě trochu štvou, psaná komunikace jde občas do líbivosti, ale závadného tam není dle mého zatím nic. Zemanovce, hradecké skandály a jarní změnu názoru na promořování mám stále na paměti. Konec hlášení!