atraktivnistrasilka: Jo, přesně to je ten Čečenec. Vypadá, jako kdyby chtěl člověku něco říct, ale ve skutečnosti nechce nic, jen zkoumá. Ke mně dokonce vždy chodí, když si beru košík, a dívá se... Neberu si to osobně, ale když stojí dva metry ode mě a pozoruje, tak je to prostě...
Minule jsem ho pozdravila, s úsměvem, zřetelně, nahlas. Přísahám, že se zatvářil, jako kdybych na něj promluvila japonsky. Nerada tam zase kvůli němu začínám chodit, je mi hrozně protivnej. A asi mám na něj štěstí, protože je tam vždy, když tam jdu.