Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

milli: Já bych to neviděla tak černě.
Já tedy mám opačný problém. Děti bych chtěla, podmínky by taky byly (s trochou dobrý vůle), ale kde vzít sperma a nekrást.

Ale byly doby, kdy jsem to měla podobně. S věkem se to trochu zlepšuje - alespoň u mě.
Kdysi (to mi bylo cca 16/17) jsem cca dvakrát hlídala děti jedné máminé známé. V podstatě sousedka na vesnici, měla dva cvrčky cca ve věku 2 a 5 let. O nic nešlo, jen je večer uložit a počkat, než se rodičovstvo vrátí z plesu. Byla jsem orosená až na zadku! Zvlášť ten malý, to bylo éro jak Brno.
V rodině jsem taky v podstatě žádného mladšího sourozence/bratrance neměla, taky jsem se to neměla kde naučit. Pak mi najednou bylo dvacet, moje drahá polovička se nechala zbouchnout a zbytek přišel tak nějak sám.
Ale pár nepříjemných momentů bylo.
Fajn je, ž dneska už děti ve finále mít nemusíš. A víceméně nikdo na tebe nekouká jak na vyvrhela, když si je nepořídíš.