Nikdy jsem se netajila tím, že se tomuto zvláštnímu koníčku věnuji. Avšak ne již s takovou intenzitou, a hned vám povím proč.
Ptáte-li se na moji bilanci, tak je to v současnosti 112 odeslaných a 116 přijatých pohledů. Připomínám, že Postcrossing dělám od prosince 2017, což k dnešnímu dni čítá průměrně 2,9 odeslaných a 3 přijaté pohledy za jeden měsíc. V současné době mi cestuje pohledů 6 z 11 možných.
Ve skutečnosti moje aktivita vypadá tak, že si nalosuju pár adres najednou, a potom půl roku nic. Ne proto, že by mě Postcrossing nebavil, ale hlavně proto, že ve školním šrumci na to prostě nemám čas ani náladu. Dalším faktorem, který zde hraje velkou roli, je cena známek.
Nevím, zda tady ještě Postcrossing někdo dělá, myslím, že ne. Jestli máte přehled o cenách známek do zahraničí nevím, a proto malý insight:
Za odeslání obyčejné pohlednice do Evropy (ať už EU či mimo EU) zaplatíte 39 Kč. Pohlednice jde po Evropě zcela automaticky prioritně, ekonomické podání možné není. Kromě ceny vás asi nic jiného nepřekvapilo, takhle to bylo vždycky. Změny však nastaly v odesílání pohlednic do zámoří, tedy mimo Evropu. Zde se cena prioritního podání vyšplhala na 45 Kč s tím bonusem, že již není možné odesílat ekonomicky. Tudíž zvyk, že se na mimoevropské pohlednice lepily ty evropské, už dále není možné přiživovat. Soudruhům zřejmě došlo, že to lidem došlo. Fakticky totiž ve známce E nebo Z nebyl žádný rozdíl, zásilky vždy putovaly do jednoho pytle.
Má se prý ještě zdražovat.
Já vám nevím, ale tohle není cena, za kterou jsem ochotná Postcrossing ve velkém dělat.
Oproti dobám minulým jdu na to trochu jinak. Už nenakupuji známky s vytištěnou nominální hodnotou, nýbrž pouze známky s označením E a Z. Těm totiž zůstává jejich schopnost posloužit účelu stejně hodnotně jako před zdražením. V případě, že by mi z nějakého důvodu nevystačily známky Z, mohu nalepit známku E a hodnotu dolepit známkami s nízkými nominálkami, které mi ještě zbyly.
Ale stejně mi to připadá trochu na hlavu.
Takže ano, Postcrossing dělám a dělat patrně budu, ale s velkými pauzami. Dala jsem si navíc hranici maximálně šesti putujících pohlednic najednou, počet patrně snížím na pět, ať už kvůli ceně nebo i nadšení, protože si všímám, že pracovat na velkém množství pohlednic najednou mě zase tak netěší.
Pro přehled nějaké mé statistiky z poslední doby:
Kam a jak dlouho momentálně cestují mé pohlednice?
- Rusko (aktuálně 10 dní)
- Německo (akutálně 10 dní)
- Japonsko (akutálně 9 dní)
- Finsko (aktuálně 9 dní)
- Čína (aktuálně 9 dní)
- USA (aktuálně 2 dny)
Kam a kdy doputovala má poslední registrovaná pohlednice?
- Do St. Paul v USA, odeslaná byla 4. června 2020 a ke svému příjemci dorazila o 18 dní později, tedy 22. června 2020. Velmi zajímavé mimochodem je, že pohlednice, kterou jsem odeslala před dvěma dny do USA, putuje taktéž do St. Paul, dokonce jen o kousek vedle, konkrétně 2 míle!
Odkud jsem dostala svou poslední přijatou pohlednici?
- Ze Švýcarska, což je poměrně raritní země. Putovala ke mně 5 měsíců! Konkrétně od 9. března do 13. srpna 2020. Slečna pohlednici psala skutečně včas, což dokládá datum (11. března) i razítko z pošty (12. března). Někde se prostě pohlednice zatoulala. Nedá mi však nezmínit i pohlednci, která mi přišla před touto... Putovala ke mně až z daleké Jižní Koreje! Konkrétně od 8. března do 9. července 2020. Dvě mé poslední přijaté pohlednice jsou jedny z největších rarit, které jsem kdy dostala.
Po jaké době jsem zase začala pohlednice posílat?
- Poslední pohlednici loňského roku jsem si vylosovala 4. června do Německa. Předtím jednu jedinou v březnu a vícero v únoru. Várka, která předcházela té únorové, je datována na únor 2019! Takže pauzy solidní. Na první pohled by to mohlo ty, kteří mi pohlednice posílají, vyděsit. Nicméně při bližším ohledání můžou dotyční spatřit, že co odešlu, tomu poměrné množství pohlednic vždy v dohledné době registruji, pokud nepočítáme iracionálně dlouhou cestu mé švýcarské pohlednice...
A teď pár celkových statistik...
Nejdivnější pohlednice, kterou jsem kdy dostala?
- Pohlednici mi poslal Nikita. Toho času v armádní škole, o tři roky později - dnes - prý zubař. Nevím, kde vzal ten nápad poslat mi vystřižený časopisový článek o autě podlepený čtvrtkou, ale ocenila jsem domácí práci a snahu pohlednici oblepit tak, že přišla ve skutečně výborném stavu.
Z jaké pohlednice jsem měla největší radost?
- Tohle je hodně těžká otázka, protože mám radost ze všech pohlednic bez rozdílu. Ale velmi mě potěšila tato:
- Motiv je moc krásný, ale největší radost mi udělalo to, že je od Evy ze Slovenska! Nevěřili byste, jak je hezké si po té vší angličtině a němčině přečíst něco, co se velmi podobá vašemu mateřskému jazyku.
Stalo se mi, že se nějaký můj pohled po cestě ztratil?
- Ne, ale je fakt, že jedna pohlednice mi byla zaregistrována automaticky, protože si uživatel účet deaktivoval. Stalo se tak po 313 dnech. Pohlednici jsem odeslala 11. října 2018, registrována byla 21. srpna 2019. Jestli adresátovi došla nevím.
Jakou nejzvláštnější pohlednici jsem kdy odeslala?
- Takové jsou dvě. První z nich je ošklivá pohlednice s motivem BMW. Slečna na profilu psala, že má nové auto značky BMW a miluje ho, takže jestli máme pohlednici s podobným motivem, uvítá ji. Tu pohlednici jsem koupila za korunu v našem poštovním obchodě, protože jsem si říkala, že se jednou možná bude hodit. Byla už viditelně starší, ale pořád v tak dobrém stavu, že by se dala poslat. Slečna z ní měla radost a napsala, že je to její splněné postcrossingové přání. Ha. :-D
- A potom je tady jeden adept, od kterého jsem si kdysi pořídila rovnou tři kusy, z nichž dva jsem již poslala na cestu.
- Asi to není moc k přečtení, skenování tu kvalitu obrazu ničí. Grafika pohlednice je kvalitní. Jde o autobus 197, kterým jsem v určité době jezdila denně do školy, a který mne neustále štval svou přeplněností, a taky tím, že věčně jezdil (a jezdí) pozdě, hlavně ve špičce. Jednoho večera jsem, naštvaná tím, že ráno vynechal spoj a já do školy musela běžet, do vyhledávače zadala výraz "197 autobus pohlednice", s tím, že v tu dobu jsem žila Postcrossingem docela dost a tohle byla forma, jak si nenásilně vybít vztek. Jaké bylo mé překvapení, když ty pohlednice k mání skutečně byly.
Už jednu jsem do světa poslala, a svého fanouška si našla. Druhá pohlednice se vydala na cestu dva dny zpátky, cestovat bude do mnou zmíněného St. Paul v Minnesotě. Pán na profilu vyjádřil oblibu v hromadné dopravě... Byl by hřích se toho nechytit za pačesy.
Jaký je můj největší postcrossingový adrenalin?
- Posílat lidem, co mají obří rozdíly mezi odeslanými a přijatými. Naposledy mě vyděsil právě Číňan, kterého mám teď v putujících. Odeslal už 25 pohlednic, ale dostal jen 13. U osob, které mají opravdu velké množství přijatých a odeslaných to tolik neřeším, tam je to normální - například Finka, ke které cestuje má pohlednice, má ten rozdíl kolem 30, ale je neuvěřitelně aktivní. Tento čínský chlapec má průměrnou dobu dodání asi 4 měsíce. Na druhou stranu mi systém jeho adresu přidělil v době, kdy mu nikdo žádnou pohlednici nezaregistroval, takže si myslím, že zkoušel systém noční nebo jiné aktivace účtu při větším převisu odeslaných pohlednic.
A největší odvaz?
- Když jsem na rub pohlednice kreslila. Udělala jsem to celkem dvakrát, nedokážu totiž nakreslit ani rovnou čáru... Ve výtvarce jsem vždy byla nejhorší a paní učitelka mi jednou na konci devítky kulantně naznačila, že kreslím hůř než děti na prvním stupni. No, asi jo, ale já mám na to taky papír, heč. Porucha vyjadřování proporcionalit. :-D Prý je to diagnóza, já spíš říkám, že výtvarka prostě nepatří mezi moje talenty, to se stává. Nicméně... dvakrát jsem se odvázala, jeden příklad vám sem dám.
- Víc neukážu. :-D Jde o pohlednici, která právě putuje do Ruska. Slečna se věnuje fyzice na vědecké úrovni a jejím snem je podívat se do vesmíru, a co jsem si ji googlila, podílela se ve svém mladém věku na několika publikacích společně s nějakými českými vědci! Navíc je výtvarně velmi nadaná, a přála si, abychom jí něco nakreslili... No trochu jsem podváděla a část mého díla tvoří samolepka, ale snad se alespoň pobaví. Jestli to tam teda dojde, jestli to nebudou brát jako nějakou provokaci (u Ruska člověk nikdy neví).
A tak jsem zrovna přemýšlela nad tím, co mě nutí se k Postcrossingu pořád vracet. A jak má někdo sbírání předmětů, focení nebo cestování, já mám radost, když ve schránce najdu něco jiného než katalogy a dopisy z banky. Je to teda drahá sranda, jako co si budeme povídat. Když se rozhlédnu po PC skupině na FB, nestíhám zírat, jak jsou někteří schopni poslat třeba dvacet pohlednic najednou, i víc! Mě by to pak už ani nebavilo... A navíc sama vím, že má radost opadávala, když jsem v jeden den našla ve schránce třeba pět pohledů.
To množství přijatých pohledů je další věc, u které mi přijde, že se v poslední době jaksi změnil algoritmus. Mám pocit, že to účty háže do losu vícekrát než tomu bylo kdysi. Možná právě proto mám momentálně převis 4 pohledů, což není nic, ale v měřítku toho, kolik posílám, je to naopak hodně. :-( Vím, že to funguje jako jakási pojistka, abyste nebyli zklamaní, když k vám nějaký pohled nedojde, že je to motivační prvek. Ke mně ale zatím patrně došlo úplně všechno. :-D Za což jsem moc ráda. Nicméně ten skluz budu dohánět dlouho, jak koukám. Už jsem úplně ztratila přehled, co kam jak dlouho cestuje, a mám navíc pocit, že se to oproti minulým rokům zpomalilo.
Ceny by odpovídaly spíš raketovému zrychlení dodání, ale očividně tady funguje úměra nepřímá. Za stovku nepošlete víc než dva pohledy. Pro zajímavost, v roce 2013 byste těch pohlednic za stovku poslali pět. Beru, že dvacka kdysi je něco jiného než dvacka dnes, ale nic to nemění na tom, že je to drahé (a že mzdy od té doby taky nevyrostly o půlku :-D). I ve srovnání s cenami v těsném zahraničí. Ale ach, to bych se vztekala dlouho a zbytečně.
Protože nikdy nevím, jak tyhle články ukončovat,popřeji vám, ať se má vaše peněženka líp než ta moje.
Čest.