Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

damn-girl: Asi se nedá říct, co je špatně a co je dobře. Sama to v článku píšeš. Člověk musí jít nějak podle toho, co jemu vyhovuje, co mu půjde. Přiznávám ale, že bych se tak rychle po covidu bála, především se pouštět do takových aktivit, jako je běhání. Vždycky si vzpomenu, jak nás mamka po vleklé nemoci nechávala i bez pitomého tělocviku dva týdny, aby tělo nabralo síly. Musím uznat, že si dost často všímám, že lidé/sportovce na pouučku, že se má tělo po nemoci v klidu regenerovat dost kašle a jsou i tací, kteří by chodili i na antibiotikách cvičit, protože jinak se cítí skvěle a vůbec jim nedochází, jak moc si můžou uškodit. Tím tě nechci vůbec strašit Pokud to tak vypadá, tak se omlouvám. Doufám ale, že budeš v pořádku a že to půjde, jen to chce svůj čas . Tuhle appku a hodinky použovám také. Jen tedy já neběhám, nějak jsem se víc našla ve svižné chůzi, ale těch psů a malých dětí se bojím také a to se normálně psů nebojím. Jinak do Kunraťáku chodím moc ráda na procházky. Přijde mi jako hrozně pěkný les, především ta spodní část s potůčkem .