Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Jo, Mikeš! Sleduju skupinu na FB, a nejvíc se mi vždycky líbí pan majitel a jeho statusy, když se Mikeš dlouho neobjeví, případně reporty z kontrol zdravotního stavu.
Jé! Tak to je hustý. Tam bylo parkoviště předtím, že? Matně si to vybavuju... Mikynův švagr a později i jeho sestra a neteř tam hned vedle taky bydleli (jsem málem spadla ze židle, když jsem to zjistila - podobně, jako když jsem zjistila, že jeho teta bydlí pro změnu třináct popisných čísel ode mě), ale to tam Kaufland ještě nestál. Koukám, že jsme tu všichni jedna velká rodina taky.
Oj, děkuji za nabídku! Mail si ukládám, a kdyby něco, napíšu s prosíkem. Děkuji!
Já to mám tady taky moc ráda. Říkala jsem si, že nemusím zůstávat přímo tady v okolí, ale vím, že když budu bydlet pořád na naší městské části, bude to pro mě lepší. Kolem letiště to sice moc neznám (budeme bydlet 1.5 km přes les od něj, takže jako nic), ale pořád to patří k nám, a to bude pro můj proces adaptace velká pomoc. Až se budu v tom lese chtít ztratit, napomenu se, že co blbnu, vždyť jsem přece doma. S tím, že Mikyn absolutně neví, co ho čeká, ale když jsem předevčírem ukázala na les ("Hele, tady se bude hezky běhat!"), vyvalil oči a pronesl: "Tam určitě budou kopce!" Pardubák z placky.
Vícegenerační bydlení nemusí být nutně zlo, ale já to praktikovat rozhodně nechci, protože s naší babičkou to nejde. A s mámou se už taky v určitých věcech slušně mydlíme, takže...
Mně přijde, že jsem duševně sešla na škole. Jestli dospěla nevím, ale sešla určitě...