Atraktivnistrasilka | Za bytem se honiti II.

Třetí prohlídka bytu se odehrála minulé pondělí.

Byla jsem tam sama. Mikyn zrovna pracoval a jaksi se nemohl uvolnit, takže jsem se rozhodla být odvážná a vyrazila tam na vlastní pěst.

Tenhle byt se nacházel u nedalekého Kauflandu, což většině z vás sice nic neřekne, ale poslouží to jako budoucí odpíchávadlo, když vám řeknu, že možná tak kilometr (eh, já a můj odhad) daleko (nebo blízko) se nachází socialistické středisko se vším možným, na co si vzpomenete - včetně pošty, spořitelny, drogérie a restaurace, kam chodí žebrat o jídlo místní potulný kocour.

On byl ten byt celkově na dobrém místě. Pěšky tam z domova dojdu za čtvrt hodiny, naproti je Kaufland s drogérií a lékárnou, je to přímo u autobusu, a tak dále. Jen jednu velkou vadu ten byt měl, vlastně dvě: byl vybavený vším možným, jen ne troubou.

Paní majitelka byt nejprve dala k užívání dceři, ale ta se potom odstěhovala. A polovinu věcí tam nechala, včetně nádobí a matrací na posteli. :D Upřímně, tohle byl pro nás trochu problém. Některý nábytek bychom si rádi nechali pardubický - například právě postel, která je skvělá a má pod sebou úložný prostor. Nebo nádobí. Nádobí Mikyn vybíral fakt pečlivě, třeba takové hrnce má naprosto vymazlené. V tomto bytě by však zůstal gauč, postel a vlastně veškerý ten nábytek, což by pro nás bylo trochu nepříjemné. Respektive, těch pardubických věcí by se zbavit teoreticky dalo, ale úplně se nám ta myšlenka nezamlouvala.

Potom se nám samozřejmě nezamlouvala absence trouby. Tam Mikyn vymýšlel, že by se vykuchal vnitřek jedné kuchyňské skříňky a trouba by se tam koupila vestavná. Dokonce to povolila i paní majitelka, už se mluvilo i o rezervačním poplatku pro realitku... Ale nakonec jsme se rozhodli, že ne. Důvodem je hlavně to, že bychom patrně nenašli troubu, která by do toho výkusu seděla. A bylo by s tím trápení. A neměli bychom tolik vlastního nábytku, kolik bychom bývali preferovali. A navíc... našlo se něco, co začalo hrát ve svůj prospěch.

Byt to je na místě odlehlejším než jsem momentálně zvyklá žít. Pořád je ale v mé rodné hroudě, i když na jejím druhém konci. To znamená, že budu tak nějak pořád... doma. Samozřemě, že všechno není zalité sluncem, ale dovolte mi nastínit vám včerejší prohlídku.

Ta se konala večer. Majitelé s tím souhlasili, neb bydlí necelý kilometr daleko a mají auto. Tenhle byt o dispozici 3kk se nám zvláštním způsobem líbil. Vy se asi budete ptát, proč my dva potřebujeme 3kk, co? No, uvažovali jsme trochu pragmaticky. Mikyn většinu týdne pracuje z domova, a proto má svůj vytuněný ergonomický stůl s vytuněnou ergonomickou židlí. A to zabere místo... Takže bylo ze všech úhlů lepší mít další místnost, kam by se kromě Mikynova stolu dal samozřejmě i nějaký stůl pro mě a asi Kallax nebo jiná skříňka na knihy. Druhým důvodem je, že stát se v životě může leccos. :-D A kdyby se náhodou zadařilo, tak děcko bude moct mít vlastní pokoj (stůl by se v tomto případě přesunul do ložnice, která je dost velká - ideální to není, ale lepší než žít ve třech generacích v bytě 2+1 :-)). Připadám si divně, když tohle píšu, ale člověk holt musí počítat tak nějak se vším.

Paní majitelku jsme potkali před domem. Já tušila, že je to ona, jen co jsme ji zahlédli, a proto jsem ji pozdravila. Ona taky tušila, že jsme to my, a proto nás pozdravila taky, a hned se s námi dala do řeči. Takže jsme asi deset minut čekali na paní makléřku, a mezitím jsme si stihli říct, kdo v bytě před námi bydlel, jak dlouho je volný, a jak je paní nešťastná, že se jí nedaří mít tam skutečně dlouhodobé pronájmy. Nejprve jsem se trouchu lekla, ale paní hned vysvětlila, že to byly většinou okolnosti, co nájemníky přimělo ke změně:

1. Pán se přistěhoval s přítelkyní, jenže ta se s ním rozšela a vrátila se k bývalému manželovi. Pán už nechtěl být ve 3kk sám a šel do menšího.
2. Pán se přistěhoval s manželkou, měl bratra v Austrálii. Bratr jim tam nabídl práci a oni přijali.
3. Paní se přistěhovala s dítětem. O čtyři patra výš bydlel jiný, single pán, ti dva se zamilovali a paní se i s dítětem přistěhovala k němu. :-)

Po chvíli z okna vykoukl manžel paní majitelky - tedy pan majitel - a hned začal ukazovat na skormný okenní sušák: "Je tam nová šňůra!"

Paní makléřka přišla ve velkém stylu: před našimi zraky zakopla o obrubník a skoro upadla. Dělali jsme, že jsme si ničeho nevšimli, představili se i jí a šlo se dovnitř.

Já jsem nikdy neměla tendence koukat na věci skrze růžové brýle. Takže vidím nedostatky i u tohohle bytu: stará elektřina (ale to vezmi čert), přízemí, bude se muset vymalovat, a od výše zmíněného socialistického střediska s poštou jsou to tři kilometry autem i sockou. Pěšky netuším, absolutně netuším, jak by se tam šlo, ale asi na to jednou přijdu...

Ale - přízemí je vyvýšené a i v té nižší části (dům je ve svahu) jsou okna vysoko tak, že nelížete chodník a vlastně tam ani nikdo nedosáhne tak dobře, aby třeba vymlátil okno. Prý se to tam nikdy nestalo ani u oken na druhém konci domu, kde už chodník lížou. Scvhálně jsme se dívali, a tam, kde jsou okna níž, je vidět nejvíc na digestoř v kuchyni. Koupíme lehce transparentní závěsy, a myslím, že to bude úplně dobré. S tím vymalováním je to pak lehká pomoc, neb v bytě zůstane jen minimum nábytku, a od čeho to mám otce malíře - lakýrníka... :D Takže vymalování půjde snadno i levně, což je fajn. Naštěstí se malba nikde neloupe, takže většinu bude stačit jenom přetřít, bez škrábání.

Kvituji dále s povděkem, že fotografie opravdu odpovídaly realitě. Nemám ráda načančané snímky s kytičkami, které se přesouvají z pokoje do pokoje, a se šampaňským na umakartovém jádru. :-D Tady naštěstí nebyl ani umakart ani nic podobného, normální zděné jádro, děkuji. Konečně pozitivní změna.

Kuchyň je opravdu super se spoustou pracovního prostoru, má myčku i troubu (!!)! Špajzka jako taková tam není, ale pan majitel si mě potom zavolal, otevřel jakousi rohovou skříňku, a tam byly takové kruhové košíčky ve třech patrech, které se daly otáčet a člověk se tak nemusel nahybat až kamsi, aby vytáhl chleba. Super! Přišlo mi to jako skvělá vychytávka, a pan majitel se smál, že ještě neviděl nikoho, kdo by měl takovou radost z blbin. :-D

Mínuskem kuchyně je z mého pohledu asi indukce, ale myslím, že to není zase takový problém. V bytě je dále i lednice a mikrovlnka, ty si asi necháme, ale chce to všechno pořádně umýt a vydrhnout, což je stejně před nástupem do nového bytu normální (myslím). Vydrhnout chce tak nějak všechno, no, včetně pračky a sprcháče... Není to vyloženě špinavé ve smyslu špinavé, ale říká si to o pořádný panák Sava. Potom taky přemýšlíme, že zlikvidujeme koberec v ložnici a nahradíme ho linem (protože koberce po někom jsou podle mě fuj, ale to je asi moje nemoc), ale to už bude na domluvě.

Bylo znát, že majitelé jsou normální lidi, se kterými se dá domluvit. S realitkou spolupracují dlouho i s jinými byty, a paní makléřka nám pak říkala, že nezažila tak pohodové pronajímatele... Takže jsem nepředpokládala žádnou zradu ve smlouvě, a nepředpokládala jsem zcela správně. Smlouva je, světe div se, hurá, v souladu s legislativou.

Majitelům jsme se navíc líbili, takže nám byt dát chtějí. Proto o tom vlastně mluvím skoro jako o hotové věci. Dala jsem košem bytu bez trouby, odpoledne budeme psát makléřce, že bereme, uhradíme rezervační poplatek, a už to bude tak nějak jasné. Popis smlouvy a zbylé úhrady beru jako takovou nutnou formalitu, která je po úhradě rezervačního poplatku v podstatě jistá.

Lokalita je taková... no, co znám některé nepřažáky, co se do Prahy přistěhovali, asi by nadšení nebyli. :-D Je to blízko takového našeho lokálního letiště, co je trochu mimo dění, a protstě ta doprava není úplně ideální. Nedostanete se do centra za deset minut, asi takhle. :-) Nemám tam navíc vůbec žádné známé trasy na běhání, a to proto, že jsem se v této části městské části v podstatě nikdy nevyskytovala. Takže si budu muset všechno projít a zorientovat se. Včera jsme šli k baráku nějakou divnou oklikou, a já si vůbec nezapamatovala jakou, a už vůbec bych tam tímhle způsobem netrefila. Tohle bude ještě prča, no.

Prča to bude celé, protože se teda musí vymalovat a musí se zároveň vyřešit i ten koberec v ložnici. Potom Mikyn musí z Pardubic přivézt postel, gauč, svůj stůl a tyhle věci, já se budu stěhovat spíš batůžkově. Jediný kus nábytku, který si s sebou budu brát, je asi komoda, pro kterou se Mikyn zastaví cestou, až poveze svoje věci. Už teď se toho děsím a použiji otřepanou frázi, že je lepší vyhořet než se stěhovat, páč právě koukám na svoje věci, očima je přebírám a chce se mi brečet.

Celé to navíc bude dost na houby proto, že začátkem října jde Mikyn na operaci, takže v novém bytě budu hned týden, deset dnů, dva týdny sama. Nevím, jestli se na tu dobu nepřesunu zpět k mámě, ale možná si spíš vyzkouším život samotné děvy... Ono koneckonců, už jsem velká holka a nemůžu se těch bubáků bát věčně. Že jo.

Každopádně se na to samostatné bydlení dost těším. Doma to začíná být nesnesitelné - babička jaksi nepřijala fakt, že jsem si našla hocha. Od mala žiju v toxickém prostředí, a už v tom nehodlám dál pokračovat... Jako první z linie se dobrovolně odštěpuju z vícegeneračního bydlení, a sice je to strašidelný, ale zároveň dost osvobozující pocit.

Tak snad to dobře dopadne. Držte nám pěst.