Za bytem se honiti

Od začátku jsme s Mikynem měli takovou nevyřčenou dohodu, že až dostuduju, začneme si hledat pronájem. Volba padla na Prahu, je totiž logičtější. Mikyn tu pracuje, já tu bydlím, je tu pro mě daleko víc pracovních příležitostí. Nejsem ten typ, který by byl ochotný dojíždět z Pardubic do Prahy - ne.

A tak jsme rozhodili sítě. Podmínky byly docela jasně dané - ne spolubydlení, dispozice něco mezi 2kk a 3kk. Po krátkém, rozpačitém rozhoupávání jsme tedy začátkem prázdnin začali hledat.

Hledání bytu je porod, zvlášť, když jste nároční, jako my. V tomhle jsme s Mikynem dost podobní - jsou věci, přes které nepůjdeme, i když jde "jen" o pronájem. Potom jsou věci, které bychom v pronájmu neřešili a ve vlastním ano, ale to už jsou spíš drobnosti, jako třeba barva varné desky, průchozí pokoj, záchod společně s koupelnou a podobně. Mezi věci, které určitě nechceme, se dá zařadit zejména:

• převlečené 1+1, které se velmi často vydává za 2kk, i když do "pokoje" reálně nedáte víc než jídelní stůl
• kuchyň v chodbě
• umakartové jádro
• plně vybavený byt
• plynová karma a vafky

Zároveň musíme bydlet na té správné straně Vltavy a ještě nejlépe na jihu, což nám smrskává oblast hledání tak na čtvrtinu Prahy. Přesto jsme byli schopní najít pár opravdu pěkných bytů, které naše požadavky tak nějak splňovaly.

Toto pondělí jsme absolvovali celkem dvě prohlídky. První z nich trvala pět minut. :-D Sjednali jsme si ji přes Mikynova kolegu z práce, fotky jsme neviděli. Věděli jsme jen, že jde o 2kk. Ono 2kk mělo dřez vedle vstupních dveří, paní zaplácla staré rozvody elektřiny a plynu novým náhozem, vafky původní, no prostě jsme se pakovali pryč hodně rychle.

Další prohlídka měla být o dvě a půl hodiny později.

Rozhodli jsme se jít tam pěšky, byly to asi tři kilometry, takže warum nicht. První byt byl ve Vršovicích, druhý na pomezí Spořilova, Michle a Záběhlic. Opravdu moc hezké místo, mimochodem. Je to sice blízko jižní spojky, ale protihluková stěna je výborná a neslyšíte opravdu vůbec nic. Lokalita klidná, dopravní spojení slušné... Zní to jako značka ideál, že?

I ten byt byl značka ideál. 2+1 se samostatnou kuchyní s dostatkem pracovního prostoru, myčkou, plynovým sporákem a elektrickou troubou (imho ideální kombinace). Koupelna a záchod zvlášť. Koupelna sice průchozí jen z kuchyně, ale čert vem. Komůrka na potraviny s poličkami! Dostatečně velký obývák, ze kterého je vchod do ložnice. Okna sice starší, ale dvojitá s bílou roletou. Kotel a termostat! Termostat! Noční proud, nová elektřina, topeníčko na hajzlu, vestavná skříň v chodbě. Krásný klidný barák se společnou zahrádkou, na které je i společný gril. Prostě... ach! Byt samozřejmě mouchy měl - starší parkety (leč udržované, takže se to asi za mínus ani pokládat nedá), ta dřevěná okna, výhled do ulice (ale ne tolik frekventované), bez balkonu. Ale na pronájem? Naprosto slušné! K žití bez dětí ideální.

Takže jsme za dva dny volali, že bychom to jako vzali, a jestli by nám neposlali návrh nájemní smlouvy.

No, a tak ho tedy poslali, a přišla ta pravá sranda. :-D

Já... já vám nevím. Nejsem právník, neznám zákon do detailu, mám jenom základní povědomí, které mi napovídá, co kde hledat (už poněkolikáté v životě se ukázalo, že moje střední nebyla zase tak blbá), co má smlouva zaručovat... Jednoduše, jako nájemce jste slabší smluvní strana, takže vás zákon víc chrání. Objektivně je pravdou, že jsou pronajímatelé leckdy chudáci, takže se snaží dělat smlouvy tak, aby si co nejvíc zakryli sedinku.

Problém je v tom, že smlouva má z etického hlediska chránit obě dvě strany. Nikoli jen pronajímatele, ani vzhledem k tomu, že je silnější smluvní stranou, a tedy jej zákon tolik nechrání. Smlouva, kterou nám majitelé bytu poslali, obsahuje:

• 12 stran :-D
• rozhodčí doložku s konkrétním jménem rozhodce, kterého vybral pronajímatel, a pokud by nemohl rozhodovat ten konkrétní člověk, vyberou jiného rozhodce z platného seznamu výhradně pronajímatelé
• škoda nad 5 tisíc se považuje za hrubé porušení smlouvy a ode dne doručení vyrozumění se nájemník musí do dvou dnů odstěhovat
• za hrubé porušení smlouvy se rovněž považuje podněcování ostatních obyvatel domu proti pronajímateli, či šíření nepravdivých zpráv o pronajímateli (takže asi když babka od vedle překroutí jakýsi drb a půjde to při první příležitosti kecnout, do dvou dnů se stěhujeme? :-D)
• jeden měsíc výpovědní doby
• ale můžeme chovat zvířátko :-D

A já se ptám... je tohle etické? Je tohle možné? A ptám se nikoli ironicky, nýbrž jako někdo, kdo v životě nebyl v pronájmu, žádnou jinou nájemní smlouvu neviděl a teď je postaven před tuhle volbu.

Rovnou říkám, že to dal Mikyn své kamarádce právničce, ať na to koukne - nezdá se nám ten limit škody 5 tisíc. Já to ale na jednu stranu dokážu pochopit - pronajímatelé jsou lidi okolo 30, co byt rekonstruovali, aby se tam jednou mohlo nastěhovat jejich dítě, a chtějí mít záruku, že zůstane v pořádku. Fakt že jo, já se do nich dokážu vcítit a věřím, že spousta věcí je na domluvě (když nešťastnou náhodou rozbiju třeba varnou desku, okamžitě je kontaktuju a s jejich vedením sjednám nápravu, to je jasné), ale co je psáno, to je jaksi dáno, a já na svoje pocity nemůžu spoléhat. Co když se paní špatně vyspí a obratem mi za varnou desku pošle výpověď z nájmu za hrubé porušení smlouvy? :-D

Zvlášť, když mi ta smlouva skoro nedává žádná práva, pouze ukládá povinnosti. Celých 12 stran jsem opravdu důkladně pročetla, a jediné naše právo, které je tam zmíněné, je to o domácích zvířatech - což je mimochodem dáno i v zákoně, pronajímatel vám zvíře zakázat nemůže, takže tenhle odstavec se mi zdá mírně hubu zacpávající.

Jsme z toho trochu jurodiví. Byt se nám líbí, ale za každou cenu tam jít nechceme. Ve smlouvě, přijde mi, je mrtě divných kliček, a prostě jsem ráda, že na to kouká právník, a jsem fakt zvědavá, co nám řekne.

Je to návrh smlouvy, takže předpokládám, že jsou věci, o kterých s nimi bude řeč (například délka výpovědní doby). Na druhou stranu, pokud si nechali udělat takovou smlouvu, asi nebudou chtít moc ustupovat, a upřímně myslím, že to na tom ztroskotá. Taky je ten byt k pronájmu už pár měsíců. Říkali jsme si, kde je háček - a myslím, že jsme ho nalezli. :-D

Ale možná jsme jen zbytečně přecitlivělí a tyhle věci jsou normální. Zatím mi teda každý říká opak, ale bůhví.

Tož tolik k novinkám z mého života. Myslela jsem, že to bude o něco veselejší, takový pěkný pocit jsem z toho celého měla, a ono houby. Já nikdy nemůžu mít nic jenom tak. Ach.