Půlka roku za náma. Jak se těšíte na Vánoce? Už máte nakoupený dárky?
Ale teď vážně. :-) Je za mnou další čtvrtina roku, a tentorkát vám přísahám, že jsem se neflákala. Vezmeme si to popořadě, ano?
V dubnu jsem se do toho fakt dala. Dřela jsem pilates, omezila jsem sladkosti, snažila jsem se víc procházet. 10. dubna jsem si dokonce pořídila Buzeranta III. Vím, co to bylo za den - neděle, máma měla narozeniny, mě začalo bolet v krku. První den covidu. Následující skoro dva týdny se tedy nesly ve znamení flákání se a nudy, protože mi bylo blbě a protože při nemoci se prostě nemá cvičit. Ani následující týden po nemoci jsem to nijak nehrotila - na pilates už jsem si troufla, běhat ne. Naštěsí musím říct, že mi druhý covid neublížil tak moc, jako ten první. Nezaznemenala jsem žádnou ztrátu fyzičky, zatímco z prvního covidu jsem se v tomto smyslu hrabala tři čtvrtě roku.
Totok je Buzerant III.
Buzerant III. jsou vlastně Apple Watch, které na rozdíl od Mi Bandu již umí skutečně počítat kalorie (vše je orientační, ale Apple Watch jsou z přesnějších měřidel, které známe), mají GPS (takže s sebou na běhání nemusím tahat i telefon) a taky docela promakaný monitoring aktivity.
Apple Watch funguje na speciálním kroužkovém systému. Denně byste měli uzavřít celkem tři kroužky: kroužek aktivity (spálené kalorie), cvičení (na minuty) a hodiny stání (každou hodinu byste měli stát - procházet se alespoň jednu minutu). Hodinky vám sice nabídnou nějaké přednastavené hodnoty, ale ty si můžete libovolně měnit. Na mých hodinkách tyto hodnoty můžete vidět v levém dolním rohu, a to společně s kroužky. V dobu, kdy jsem hodinky fotila, jsem měla spáleno celkem 378 aktivních kilokalorií, cvičila jsem 56 minut a 3 hodiny jsem měla alespoň nějakou fyzickou aktivitu. Moje denní cíle jsou: 500 kcal, 40 minutcvičení a 12 neprosezených hodin.
Takhle mé kroužky vypadaly například ve středu.
Jedná se v podstatě o motivační systém. Hodnoty jsem si nastavila tak, abych každý den nemusela cvičit jako blázen - něco spálím cestou do práce a z práce, něco v práci. Hodinky navíc do cvičení počítají například i rychlejší chůzi, takže těch 40 minut není vůbec složité nasbírat. Pro někoho to může být málo a pro jiného zase hodně - právě proto má člověk možnost si hodnoty nastavit podle sebe. Já myslím, že není cílem se denně huntovat během nebo posilovnou, ale cíle by měly být nastaveny tak, aby vás to nějaký méně aktivní den poňouklo alespoň k nějaké procházce.
Jsem člověk s problémem udržet se dlouhodobě v nějakém režimu, takže tyhle hodinky a bezkonkurenčně nejlepší Buzerant v jednom mi pomáhají udržet se v jakés takés kondici, pokud to tak můžeme nazvat. Zkrátka a dobře mám dobrý přehled o tom, jestli se moc neflákám a zbytečně neposedávám.
Během uplynulých tří měsíců jsem trochu pozměnila repertoár aktivit. Abych byla přesná, poněkud jsem ho rozšířila. Zatímco v první části roku jsem se upínala spíše na pilates a občas si někam popoběhla, asi před dvěma měsíci jsem si koupila švihadlo. Švihadlo je docela dobrá věc, když máte boty na cvičení, nemáte problémy s koleny a bydlíte v přízemí. :-) Koupila jsem si ho, protože ne každý den se dá běhat (například prší nebo je na slunci extrémní vedro). Já na něj fakt nedám dopustit - vezmu ho do pacek aspoň dvakrát, třikrát týdně. Někdy skáču třeba 30-40 minut, jindy 15 a doplním to jiným kardiem nebo zkrátka úplně jiným druhem cvičení. A někdy, když mi třeba kroužek nevychází jen o pár minut nebo pár kalorií a přede mnou už není vidina nějaké fyzické aktivity, si zaskáču klidně jen 5 minut večer. Sousedy pod sebou nemám, a v pokoji, kde skáču, dokonce ani vedle sebe (z jedné strany je hrana domu a z druhé chodba). Kdybych nebydlela tak, jak bydlím, asi bych si švihadlo nepořídila. Ale jak se říká, člověk by měl ze svých možností vytřískat co nejvíc.
Docela dost jsem pohnula i s během. Podle aplikace mám za uplynulé tři měsíce naběháno 141,6 km. Když si vezmu, že jen neběhám, ale taky skáču přes švihadlo, dřu jiné kardio a procházím se, nepřijde mi to tak špatné. Má to samozřejmě i stinnou stránku, například puchýře a slezlé nehty (omouvám se, druhý prste na mé pravé noze) - to když se mi udělal puchýř právě pod nehtem - ale člověk má najednou takovou zvláštně větší kondičku. Záhadné, fascinující.
Některé dny dělám víc, některé míň. Někdy mi aktivitu a cvičení pohltí procházka z práce, někdy jdu pěšky do trochu vzdálenějšího obchodu (kde mi platí stravenková karta, takže dvojí motivace :-D), prodloužím si cestu z autobusu a je vymalováno. Jindy je venku třeba hnusně nebo pracuji déle, takže musím kompenzovat intenzivnějším domácím cvičením, ale to nikdy nepřesáhne hodinu a hlavně to není denně (protože tělo potřebuje taky odpočinek). Ale asi takhle - od doby, co jsem po covidu najela na normální (nešetřící) režim, se mi ještě nestalo, že bych neuzavřela kroužky. Asi mě to čeká v sobotu, protože pojedeme autem na dovolenou (mimo dálnici na Šumavu) - to asi nebudu mít šanci svůj cíl splnit, ale myslím, že je to asi jedno.
Aktivnější den. Více aktivit po menších dávkách.
Ta chůze venku je vtipná, ale byla to moje prodloužená cesta z práce na autobus.
A teď se mě asi zeptáte, co z toho mám. Jestli teda hubnu, jestli už je ze mě topmodelka, nebo jako co. No, upřímně, asi ani moc nehubnu. Teda asi hubnu, ale moc to nesleduju. Nemám doma váhu. :-) Vážím se jen občas, když třeba přijedu k mámě, která váhu má (a to ještě jen proto, abych hodnotu mohla zadat do hodinek a ony pak přesněji počítaly kalorie). Vím jen, že někdy koncem dubna jsem měla necelých 62 kilo, minulý týden jsem změřila hodnotu 59 kilo. Takže něco dolů asi šlo, ale nijak závratně. Ono hubnutí v rámci vlastní ideální váhy nejde nijak rychle, pokud člověk nedrží hladovky (což já opravdu nedělám, včera koupená a dnes sežraná čokoláda by mohla vyprávět). Jenže já primárně nehubnu, takže všechno v pořádku. :-)
Všímám si jen, že vypadám trochu líp. Ono to běhání trochu být znát musí, nohy se třeba tvářej takový hezčí a opticky štíhlejší. Zase se mi taky trochu víc vydefinoval pas, takže teď ještě, kdyby šlo něco málo ze zadku, a byla bych asi úplně spokojená. Ale já se v zrcadle nijak moc neprohlížím a ani se neměřím, takže fakt nevím. To spíš když mě něco vyloženě praští do očí. Ani na oblečení necítím zásadní změny, akorát babička mi onehdy řekla, že jsem nějak zhubla, a ta mě viděla s časovou prodlevou. Takže pokud to vezmeme z tohoto pohledu, asi jsem relativně úspěšná.
Mě teda upřímně trochu víc zajímá moje fyzička. A ta se hýbe naprosto nepochybně!
Ehm, furt bída, ale už menší. Bývalo to explicitně podprůměrné.
Hodinky ve spolupráci s telefonem umí měřit hodnotu kardiovaskulární kondice. Já teda nemám ponětí, jak je tohle přesný (skoro se mi chce říct, že moc ne), ale je tam vidět vzestupná tendence, což je dobře. Na tohle se chodím koukat místo svého odrazu v zrcadle. :-D Když se křivka hýbe dolů, panikařím. Upřímně, když si vzpomenu na své první skákání přes švihadlo, jak jsem po dvaceti vteřinách umírala... Teď umírám taky, ale ne tolik. Uzřít můžete srovnání níže:
Mé první skákání od druháku na střední. Povšimněte si prosím maximálního srdečního tepu 193 bpm.
Tempo bylo takové, že tři přeskoky - umírám - tři přeskoky - chcípám.
Mé dnešní skákání. Maximálka 177 bpm, ačkoli tempo skákání bylo daleko intenzivnější.
Jediný blbý je (kromě slezlýho nehtu) to, že asi nedám těch 500 naběhaných kilometrů ročně. To bych totiž musela běh zařadit i třeba místo švihadla, a mě to spíš baví střídat. Tak uvidím, no - třeba to ještě rozběhám. Teď jsem ale týden nebyla (horko, déšť, bouřky, švagr u nás doma na gauči).
Takže kdo si myslel, že s tím sekám, tak prosím pěkně nesekám. A jsem zvědavá, co přinesou příští tři měsíce - jaké inovace zase zařadím. Nebo jak se zraním. Nebo jestli nedostanu třetí covid.
To si povíme v září.