eithne: Já nevim. Když mi bylo patnáct, těšila jsem se, až mi bude třeba dvacet a budu dospělá, že už jako budu vědět, jak se ten život vlastně má žít. Že třeba dostanu k osmnáctinám nějakou příručku nebo tak. Ve dvaceti mi přišli dospělí třicátníci a říkala jsem si, že jo, že tehdy už taky budu vědět co a jak. No a mám necelé dva roky do čtyřicítky a furt čekám, kdy to přijde. Kdy konečně budu vědět, co a jak. Vždyť všichni ti lidi kolem mě nevypadají tak strašně bezradně! A co hůř, spousta lidí kolem mě si myslí, že jsem příčetná, zodpovědná a vím, co dělám!
Nojo, život je jako bláto
Moc držím palce, ať už to konečně běží jako po drátkách, abyste konečně bydleli tak, jak si představujete 