Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

iva: Jak já jsem ráda, že už je mi těch 40+ a tyhle (s prominutím) s*ačky mám dávno za sebou
Na rozdíl od tebe, já jsem byla divná. A dost nevzhledná. Ne úplně vošklivá. NEvzhledná. A naprosto adresně jsem věděla, že jsem k ničemu. To nebyly žádné trapné komplexy méněcenosti. To byl prostě fakt. A nějak mi to nevadilo. (Což samo o sobě potvrzuje tu myšlenku, že jsem divná )
Natolik normální jsem tedy byla, že se mi líbili hezcí kluci. Akorát jsem věděla, že na ně nemám, tak jsem to neřešila.
A když už o mně jeden chlapec stál, tak to byl ještě větší zoufalec, než já. A místo, abych byla ráda aspoň za něco, jsem byla na toho dotyčného spíš naštvaná a uražená. Jakože doprčic než být dobrá z nouze, to radši nic

Úplně tě chápu. Rozhodně máš na víc než na zakomplexovanýho chudáčka, co se naučí jednu věc dobře, aby se měl s čím vytahovat.
Stojí za to si počkat, až budeš VĚDĚT. Do té doby lítost nelítost, nenech se do ničeho vmanipulovat.
I když, i chybami se člověk učí