Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

hroznetajne: Trochu se směju, promiň .
Hele na gymplu jsme měli podobné scénky, až na to, že ten kluk chuděru holku příšerně stalkoval. Všude, vždycky, pořád. Byla pro něj modla, bohyně, dokonalá bezchybná kráska. A fakt mu z toho normálně hráblo. A protože ona byla mega chytrá, tak on se kvůli ní učil až do noci. A všude chodil s ní, vyprdl se na kamarády a pořád jí lezl do zelí. Samozřejmě, že ona ho nechtěla. A začala na něj být zlá. Přesně jak píšeš, že se taková nechceš stát, ale je to taková přirozená reakce. Měla trochu smůlu, protože to byl její spolužák ze základky, co s ní pokračoval i na střední, takže se to s ní táhlo prostě asi 10 let. Celá škola si je spojila dohromady a dělala si z nich srandu. A já jsem v duchu vždycky nadávala na ní, protože mu dělá takový hnusný naděje a on se chudák mohl zbláznit. Ale víš co? Postupem času mi jí bylo fakt líto, protože odpálkuj někoho, kdo je do tebe evidentně hodně zabouchnutej a udělal si z tebe poloboha (já to teda nechci nikdy zažít, fakt ne). Nevím jak je to s nimi dál, ale podle mě jí pořád nedal pokoj. On je ten typ, co jí bude sledovat z křoví, když půjde nakoupit rohlíky...
Je otázkou, jak z toho ven .