Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Ježišmarja. To je celkem síla, co píšeš. To už je snad nemoc Zlatý ti dva moji vocasové, ti mě aspoň (doufám) nesledují (nesledovali) na každým kroku. Hrůza tohle. To je i trestný, kurník.

Já si spíš říkám, proč ho to nechce pustit. V čem jsem tak super, že se ho to drží už něco přes rok. Tu mojí spolužačku nechal na pokoji v podstatě hned, a co mu řeknu já, neslyší nevidí. Navíc má o mně úplně mylnou představu. Myslí si, že čtyřiadvacet hodin denně ležím v knihách, za zábavou chodím jedině do divadla (neni pravda, nechodím nikam, jsem mírně asociální! ), chodím spát v devět a o spolužácích smýšlím jako o podřadných existencích, kvůli kterým se nemůžeme vzdělávat takovým tempem, jakým bychom chtěli.
E-e.
Možná když mu řeknu, že chodím spát chvilku před půlnocí, učím se den předem a nemám kartičku do knihovny (zatím!), odradím ho. Jen "škoda", že budu mít asi na vysvědčení vyznamenání, protože to pro něj znamená, že jsem i přes své nešvary (které mě on samozřejmě pěkně odnaučí, jinak mi dá zápis do třídnice) pro něj dokonalou partnerkou. Vsadím se, že už má v hlavě plán: Dvě vysoce inteligentní děti, členové Mensy. Budou mít brýle (povinně, i kdyby zdědily dobrý zrak po mně), chodit budou společensky oblékané (i do školky), a samozřejmě se narodí ve dny, kdy mají narozeniny nějací chytří pánové (proto jsem ho hodna, narodila jsem se jako Einstein - jen o pár let později ) - jinak mi zakáže mobil a počítač (tu mě ani Einsteinovy narozky nezachrání). Věčná škoda, že chci taky někdy trochu zažít nějakou srandu, v tom případě jsem pro něj totiž hloupá a nevyzrálá. Ale i to mě odnaučí. Pedant jeden.