zo: Sakra, jak si to tak čtu, tak v těch lidech poznávám dost lidí ze svého okolí. S ctiteli bývá dost problém - ne že bych jich měla až tak moc. Vlastně jsem měla (a kdo ví, jestli ještě náhodou pořád nemám - a myslím, že to neví ani on sám; sakra)jen jednoho (plus dvě nějaké pozvání na rande, ale to se ani nedá považovat za nějakou zamilovanost). Ale je to až takové nešťastné, protože on se do mne zamiloval už někdy v šesté třídě (osmileté gymply, jáááj) a asi se to s ním táhlo dost dlouho. Dokonce mi napsal (někdy ze začátku) zamilovaný dopis! Já jsem tehdy ještě byla malá a blbá a ani jsem nevěděla, co s tím, tak jsem ho schovala (a později zničila, aby ho nikdo nenašel - teď mě to mrzí) a ctiteli neřekla ani a) ani b). Potom už se o nic očividného nepokoušel, ale zjistila jsem, že si mě za ty roky hrozně zidealizoval. Uááá, zrovna mě . Nespolehlivou, ufňukanou,... a hlavně už dva a půl roku zadanou, to snad nemůže nikoho bavit!
Jinak, hlavně si, prosím tě, nic nevyčítej. Máš právo na to být s kým chceš a to, že se to někomu třeba nelíbí, už není tvůj problém . Nemusíš být zlá, stačí být upřímná a hlavně si nic nevyčítat! (Jo, mně se to kecá, přitom sama nejsem po deseti letech schopná ukončit jedno vážně únavné "přátelství"...).