Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Zkouška blbosti
Komentáře k článku: Zkouška blbosti
( 
atraktivnistrasilka: Prej zle. 
A ještě něco:
Mě - používáme ve 2. a 4. pádu
Mně - používáme ve 3. a 6. pádu
Pomoci si můžeme jménem Tomáš:
2. pád - bez Tomáše
4. pád - vidím Tomáše
"Krátká podoba" = MĚ
3. pád - Tomášovi
6. pád - o Tomášovi
"Dlouhá podoba" = MNĚ
Věřím, že teď už neuděláš chybu.
iva: A není jednodušší pomůcka: TOBĚ=MNĚ
TĚ=MĚ
Ale, že se, holky, v tom Práglu umíte bavit 
atraktivnistrasilka: Je, ale já to musela napsat, protože takhle nás to učil náš češtinář. 
Jó, umíme, umíme. Já osobně se nejraději bavím vlastní blbostí.
myfantasyworld: Metro C je ještě v pohodě, zkus někdy metro B, to je teprve zdlouhavý.
To je jak já, vždycky si taky říkám, to nějak najdu podle navigace. S kamarádkou to taky tam vždycky máme, že když nestíháme na to mrknout doma, tak pak hledáme a vždycky jsme zatím trefily. Ono hlavně jde o to, že nakonec do toho místa, kam potřebuješ, trefíš.
Jojo jízda autobusů, když je více zastávek, to se pak těžko hledá. To jsi mi připomněla, že včera ke mně přišla holka s tím, jestli nevím, odkud jede linka 139 (nevím teda, zda vypadám tak věrohodně, ale častokrát se mi stalo, že ty lidi se ptali zrovna mě, asi vypadám, že to vím.) Ale náhodou tohle jsem zrovna věděla. Sice jsem nevěděla, na kterou stranu chce, tak jsem jí vysvětlila obě zastávky, tak jen doufám, že podle mé navigace to našla a nemusela se ptát dál.
A když jsem jela na pohovor do nynější práce, tak jsem taky absolutně netušila, kde je zastávka a zrovna ještě úplně lilo a já tam hledala zastávku v tom slejváku, jojo doteď si to pamatuju. Takže neboj, neste v tomhle sami. 
Ono já v Praze mám obavu z jakéhokoliv řidiče, protože mám občas fakt blbý zkušenosti s jejich jízdou a jejich bržděním. Takže ono to nebude o tom, zda je to řidič nebo řidička. Někteří prostě jezdí jako prasata.
Mimochodem u dálkových autobusů je to o ničem jiným. Taky se mi stalo, že s tím jeli fakt děsně, ale to není tak častý.
atraktivnistrasilka: Jo, béčko jsem jezdila poměrně často, když jsem měla domluvený ten kickboxový přivýdělek. To jsem jezdila ze Smíchova na Českomoravskou, stačilo.
139 mi snad radši ani nepřipomínej, to mě čeká zejtra ráno. Taky linka hrůzy, jen co je pravda! Ale jo, taky se mi často stává, že se mě lidi takhle na zastávkách ptají. Nechňápu to, obyčejně vypadám vyloženě nepříjemně. Jednou se mi třeba stalo, že jsem stála na zastávce před Krčskou nemocnicí a přišel ke mně týpek. Týpek se zeptal, kde je tady Thomayerova nemocnice. Tak jsem se tak jako otočila k budově, kde to je ještě velkými písmeny napsáno... a on na mě: „Ale ne, to je Krčská nemocnice, to je něco jinýho.“ Je to to samé, to zaprvé, a zadruhé to tam měl napsáno! Velkými písmeny... Jsem myslela, že se střelím.
Dálkáče jsou moje noční můra. Jednou jsem viděla video, kde bylo vidět, že řidič měl cestou do Chorvatska infarkt. Byl zrovna za volantem... mohla z toho bejt nehoda jak Brno, řidič nakonec nepřežil, chudák. Od té doby mám z toho hrůzu...
myfantasyworld: Třeba jsme už spolu 139 jeli. Já takhle přes zimu jezdím ráno do práce jednu zastávku, jinak normálně chodím pěšky. Ale ne vždy jedu 139.
S tou nemocnicí mě to pobavilo, připadala bych si hodně trapně být na jeho místě. Ale ono na druhou stranu, jestli to třeba nebylo schválně, aby s tebou zavedl řeč.
Takhle daleko nejezdím, já jezdím jenom nějaký 65 km a většinou řidiči jeli celkem klidně, kdežto MHD, tam je to něco.
tlapka: Ha, to s tou blondýnou používám taky.
Jsem ráda, že nejsem jediný mizerný domorodec, který v roli průvodce (skoro) rodným městem fatálně selhává.
Propíchnout rypák bych si nedala ani za milion. A poslouchat někoho, jak to pořád řeší, to za milion možná jo, ale za míň ne. Je mi líto lidí, co jdou k zubaři, ale když se někdo nechá mordovat dobrovolně... tak ať si to rozmyslí nebo ať nekňučí.
atraktivnistrasilka: Jo. Přesně. Ale už to má za sebou a žije. I s děravým rypákem. A jak jí otrnulo. Najednou sranda sem, sranda tam. A vrba vrbička, která musela poslouchat její vzdechy a povzdechy, z toho nemá nic, milion bohužel už vůbec ne.