Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

iva: I ty moje
aspoň vidíš, že dobré skuky mají být po zásluze potrestány

Já bych to tvoje "nedokázala jsem" zas tak černě neviděla. Například y tvrdíš, že jsi ve společnosti cizích lidí nudná. Ha ha ha. JÁ jsem TRAPNÁ. Věř mi, to je mnohem horší. Mnohem. Navíc mám takovej ten "vím, že plácám kraviny, ale místo, abych zmlkla, tak ty kraviny ještě víc rozpatlávám" styl. A soustrastné pohledy ostatních mi moc nepomáhaj
Co se týče kamarádství - na základce nula od nuly pošla, protože jsem to prostě neuměla. Ne, že bych se občas nesnažila, ale já tyhle věci nějak fakt neumím. Vždycky jsem byla ta divná, dokonce tak moc, že mě ani nešikanovali, protože mě nebavilo na tu šikanu reagovat a když nebyla odezva, tak na mně prděli. Rozumíš, to už je zoufalství nejvyššího kalibru, když už nikomu nestojím ani za tu šikanu
Na učňáku to už bylo o něco lepší, ale furt celkem nic moc. Jako, já se s nima i bavila, ale že bych byla s někým "děsná kámoška", to zase ne. I když, teda, jednu kamarádku jsem tam měla, vzala jsem jí jednou na vandr... a za půl roku jse jí šla za svědka, protože ten kamarád, co jí tam měl hlídat jí hlídal až příliš důkladně Od její svatby jsme se neviděly
Opravdový kamarády jsem si našla až na vandrech. Bylo to takové řízení osudu, protože ta parta, se kterou jsem se nakonec dala dohromady, byli nejlepší lidi mýho života. Vážně jsem měla hroznou kliku, že mě vzali pod křídla. Vedle nich jsem dospěla, zformovala jsem se v celkem normálního člověka a tak vůbec. Už se taky tak nevídáme, oni mají děti, já mám děti, každý bydlíme v jiném městě... ale jednou za rok až za dva se stejně sejdem a ten víkend je pro mě naprosto nejvíc boží za celej rok.
No a na střední (maturovala jsem 2014) jsem se už s pár lidma skamarádila. A víš jak pokračujeme? Jednou za čas si napíšeme, s Tadeášem se vídáme, ale to je všechno. A stačí nám to.

Tu pracovní úroveň socializace mám taky. Když před někým prohlásím, že jsem vyučená servírka, následuje nutný dotaz: "A proč to neděláš?"
Má odpověď: "Protože nesnáším lidi!" vyvolává dost rozporuplné reakce. No aby ne, když mám zaměstnání, jaké mám

Hele, já si fakt myslím, že by sis do "dokázala jsem" toho měla napsat mnohem víc. Páč, když si vezmeš, že jsi dožila skoro plnoletosti a pořád ještě žiješ, chodíš, dýcháš... tak super, ne?!
PS: a to ještě počkej, až budeš mít řidičák! Ten pak spolu virtuálně oslavíme. Vsadím se, že se Mečoun přidá