Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Nó, takhle. Rozmluvila-li bych se (nedobrovolně) ve společnosti, byla bych na tom asi podobně. To už se mi několikrát stalo, dokonce mezi lidma, co už jsem nějakou tu dobu znala. Fakt se divím, že se mnou ještě mluví, po tom, co jsem kecala...

Máš recht. Dokázala jsem zblbnout dva chudáky kluky, naučit se plést francouzskej cop (takže teď už v podstatě jinak učesaná nechodim), psát všema deseti a nepozabíjet se se zbytkem osazenstva tohohle bytu. A přežila jsem noční můru svýho života - Štrasburk. Za tohle chci k narozeninám nějakej nezdravej dort.

Já? Řidičák? Já neumím řadit ani na kole, natož v autě, ježišmarja. A navíc, i kdyby... čistě hypoteticky... tak stejně nemám auto. Zatím. Babička už se sice třese na to, až dědovi doktor zakáže řídit a já tu patnáctiletou Fábku zdědím, ale její nadšení tedy nesdílím - a navíc to hned tak nebude (čím dýl to potrvá, tím líp), naštěstí. Když jsem se o prázdninách koukala do motoru, přísahám, že tam byl mech.