atraktivnistrasilka: Ježiš, zajíce domů, takovej blázen zase nejsem.
Já už nějakou dobu bojuji za přestavení nábytku v pokoji, abych si mohla pořídit králíka (morče už nechci, a ani nic, co žije rok). Klec na to mám, pár zkušeností už taky, jen máma se pořád cuká. A cuká. A cuká. Protože se bojí, že natrefíme na nějakou takovou potvoru, kterou jsme jednou hlídali kamarádce.
Nejdivnější výmluva zatím byla, cituji: "Kdo by to chodil v noci dokrmovat a dávat léky, kdyby to onemocnělo?"
Maminka asi zapomněla, kdo takhle noc co noc vstával k nemocnýmu morčeti, aby mu rval stříkačku s dokrmem až někam do krku. Ale já se nevzdávám