Atraktivnistrasilka | Zaječí den

Já a zajíci (králíci). Zakopali jsme válečnou sekeru.

V pondělí večer jsem z okna pozorovala zajíce. Byli celkem čtyři, hopkali po trávníku a pásli se. Jeden z nich byl trošku stranou, pořád zvedal hlavu a střihal ušima. Byla sice už tma, ale svítily lampy, takže jsem viděla jakési pohybující se body se zaječíma ušima. Byli tam takhle dobrou hodinku, já je pozorovala na střídačku podle toho, co jsem zrovna dělala. Chvilku jsem stála u okna a koukala na ně, chvilku jsem dělala jiné věci, ale neustále jsem měla přehled o tom, jestli tam ještě jsou, nebo už utekli.

Jestli si teď říkáte, že jsem asi divná, když pozoruju zajíce z okna, tak máte patrně pravdu. Ale on je to fakt tak kouzelnej pohled, že to nejde jinak.

Nakonec šel někdo se psem a oni zrdrhli do křoví. Už vím, kde bydlí - dům naproti má nízký plot, pod kterým se lehko protáhnou. Za tím plotem je takový menší keř, no a tam právě ušatý bydlej.

V úterý odpoledne jsem zas falzifikovala. Matčin ex je totiž obchodní zástupce a svým zákazníkům rozdává "dárky za věrnost" - prostě ofiko úplatky, aby brali určité množství toho a toho. Takové převzetí "dárku" pak musí zákazníci podepisovat, což oni ale většinou nechtějí, aby je pak nikdo nemohl nařknout z toho, že berou úplatky.
I když to oficiálně úplatky samozřejmě nejsou.
Jenže P. nemůže prostě přijít do práce s tím, že mu převzetí nikdo nepodepsal. Takže si to většinou podepisuje sám - a od doby, co jsem trochu při smyslech, mu pomáhám, aby nebylo na první pohled vidět, že je to zfalšované.
Kromě normálních jmen jsem byla nucena podepsat se i za nějakou paní Králíkovou. Nechtěla podepsat převzetí pracího prášku - prostě úplatek jako pařez. Kam se hrabe Rath.

Po tomto traumatickém zážitku, kdy se moje milovaná maminka od srdce zasmála, že už si pro mě brzo přijdou (jakože armáda králíků a zajíců), jsem si šla sednout k počítači, abych se vyplakala kamarádce do zpráv, že ještě nechci umřít, že se na to cítím ještě moc mladá a že jsme tehdá udělaly velkou chybu a pykám za ní z nás dvou jen já. Přičemž jsem se k ničemu takovému nedostala, neboť na mne vykoukla zpráva, kterou mi poslal otec. Bylo tam tohle (odkaz na facebook, i když nebudete přihlášení, spustí se to).

Fakt nevím, co to ten den bylo, ale když jsem si hledala vzor pracovní smlouvy, na internetu jsem narazila na nějaký, kde figurovala firma, která měla v názvu zajíce.

Šla jsem to rozdýchat z okna. Na trávníku se pásli dva zajíci. A v noci, když jsem nemohla spát a šla si proto dřepnout k oknu, tam byl zase jeden.

Takže jsem si řekla, že to nemá cenu a šla si přečíst svůj horoskop. Pro "rabbit" se tam psalo, že letos moc nemám lézt za volant.

To je výborný.

Bojim.

Korunu tomu všemu nasadilo mé dnešní setkání s dalším zajícem - tentokrát jsem na něj nekoukala z okna, ale rovnou z třímetrové vzdálenosti (blízkosti). Šla jsem totiž ráno na zastávku a on tam seděl na trávě, koukal na mě a něco přežvykoval. Já jsem zajíce nikdy neviděla z takový blízkosti, bylo to prostě hustý a překvapilo mě, že neutekl, když mě slyšel. Docela dlouho jsme na sebe koukali, a protože jsem tam na autobus čekala sama (jinak by tam ten zajíc asi nebyl), zkusila jsem na něj promluvit. Probíhalo to asi nějak takhle:

Já: "Nazdar."
Zajíc: *střihá ušima, pozoruje mě*
Já: "Co ty tady takhle, u silnice?"
Zajíc: *střihá ušima, pozoruje mě*
Já: "Ježiši, ty seš krásnej. Nebojíš se mě?"
Zajíc: *střihá ušima, pozoruje mě*
Já: "Víš, že já jsem taky zajíc? Akorát v horoskopu."
Zajíc: *slyší projíždějící kamion, chvilku sřihá ušima jako blázen a utíká pryč*
(autentický přepis)

U mě to je ale vcelku normální. Sice mě te zajíc překvapil, ale jinak jsem na takové věci zvyklá. Do teď byl můj největší triumf jeden divočák, kterého jsem "potkala" v jedné minizoo. Ležel tam tak docela daleko od plotu, vypadal znuděně a mně ho bylo líto. Tak jsem si k tomu plotu klekla a bez nějakých větších nadějí na úspěch jsem zavolala:
"Pojď sem, prase!"
A ono fakt přišlo.

To byl neskutečnej pocit. Neskutečnej.

Ale na tu zakopanou válečnou sekeru stejně nic nemá. Ten zajíc byl fakt dokonalej. Měl fakt krásnej pohled.