hroznetajne: Obecně mi přijde, že tady v Česku cizí jména nějak nebereme. Moje teta se dřív jmenovala dlouhatanananáským německým jménem a nikdo to nikdy nedokázal vyslovit správně. Fakt ráda se ho zbavila.
Já mám jméno jako takovou zdrobnělinu. A většina lidí to přečte samozřejmě rychle a nevšimnou si, že je to zdrobnělina. Takže jsem zvyklá otáčet se i na úplně špatnou verzi mého jména. Si člověk prostě zvykne. A vždycky, když někoho opravím, tak se zastydí a já nepotřebuju pořád někoho uvádět do rozpaků.
Zrovna včera jsme se ve škole učili, jak slušně požádat dítě, jehož jméno neumíme přečíst a neudělat mu psychickou újmu na zdraví. Protože špatně přečtené jméno malého Vietnamce může znamenat nějakou nadávku a hned máš ve dveřích celou vietnamskou rodinu. Je to věda ty jména .
Na nosorožce půjdu klidně s tebou, jo? Se mnou počítej rovnou!