iva: Tak ono kolikrát ani není třeba přechylování, aby ti zkomolili jméno.
Moje rodné příjmení má v mužském rodě koncovku "nec", takže kdo znal dřív bráchu nebo taťku mi automaticky říkal "necová" (jako třeba Kojenec-Kojenecová) no a kdo znal dřív mě nebo mamku, tak taťku či bráchu oslovovali s koncovkou "nc" (Kojenc).
Což jsem taky řičela.
Podobně asi může být zoufalá manželka pana Švece, která je Švecová a ne Ševcová