atraktivnistrasilka: Vidíš, a já už jsem se tak nějak vzdala. Psanou podobu už nikomu nehaním, pokud to není nějaký důležitější dokument, nebo něco, kde by bylo záhodno, aby mě napsali opravdu dobře. Smířím se, když mi nezdvojí to, co zdvojit mají, atp.
Jsem spíš háklivá na to, jak mě přečtou (řeknou). Protože když to přečtou špatně, je to poznat a slyší to i ti, kdo to jméno neznají - tudíž je to úsměvné. Cítím se trapně já a i dotyčný. A přitom já mám oproti německým jménům výhodu - čtu se přesně tak, jak se píšu. Takže žádná věda.
Budu se opakovat, ale... se jmény je kříž prostě!