Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

iva: No ty moje Strašilčátko, ty toho máš plný brejle
Hele, ale já to vidím dost pozitivně.
To mě když vzal táta před autoškolou na doooost velký parkoviště... Ježíš, to jsou hrozný vzpomínky.
Představ si parkoviště před Globusem (bylo to jinde, ale pro představu dobrý). Široko daleko nikde nic, ani sebevrah v bílé feldě... jen uprostřed toho obrovskýho parkoviště jeden, opakuji jeden, sloup veřejného osvětlení. A já jela... a jela... a jela... až můj tatínek, zařval býčím hlasem: "UHNI!" a já se tak lekla, že jsem pustila nohy z pedálů a ruce z volantu a auto chcíplo. Táta jen tiše vystoupil, zapálil si a zhluboka dýchal dodnes jsem ovšem přesvědčená, že to UHNI řval na ten sloup, protože mu muselo bejt jasný, že u mě se adekvátní reakce nedočká

Podle toho, cos psala, máš náhodou dost talent. Fakt, jsem o tom přesvědčená
Lasička to má taky těžký, pamatuje si tě od kočárku, to se blbě srovnává s tím, že už jsi velká holka a on skoro důchodce.
Však až se trošku rozkoukáš, tak mu ty jeho vtípky oplatíš. Nebo mu aspoň dáš najevo, kde je ta hranice, kam ještě smí a kam už ne.
Co se týče jízd, nevím, jak v Praze, ale u nás na maloměstě jsme napřed museli mít odježděno pár hodin na parkovišti, než nás směl vzít instruktor mimo obec a až poté řádit do ulic města. Takže v době, kdy tě Lasičák vnutí vjet na komunikaci, už budeš starej ostřílenej mazák, kterej sám bude škemrat o možnost vyrazit si do davů
Neboj se nic, holka, zvládli to jiní, zvládneš to i ty. Levou zadní
PS: minda je kočka, takže asi tak