atraktivnistrasilka: Teď najednou musím přemýšlet nad tím, proč dávám čtyři stovky za ořechy, když můžu koupit kytku za míň než půlku. (Protože proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Toť mé motto.)
Pendrek, teda Hugo vlastně, děkuje. Já si taky zvykám, mívala jsem fakt hodný morčátko před ním, a pořád si tak nějak nemůžu zvyknout na to, že tahle krysa kouše a nenechá na sebe sáhnout, když nechce.
Protože jsme šprťáci. A to zločin, ne. Mě to taky štve, kord když se od spolužačky v podnapilém stavu tadyhle dozvím, že o mně říkají, že jsem šprtka, ale je to čirá závist, já neležím v knihách od rána do večera. Zadarmo to není, ale styl života taky ne. A to je možná to, co ty lidi nejvíc štve a proč se to vnímá negativně. I když taky nerozumím tomu, proč. By to mělo bejt takhle automaticky. Buď samý jedničky nebo nic!