Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Taky že jo! Cyklista mi zachránil krk. Kdyby neupadl, tak se tam s Lasičkou hádám do teď. Ono bylo fakt nebezpečné ho předjet, protože jel po prostředku mého pruhu a občas to vypadalo, že si udělá výlet doleva. A já nechtěla být ta, co ho přejede, že jo.

Lasička, no... já ani nemám až tak moc na výběr. Jiný instruktor tu není, a mám dojem, že bych si v okolních autoškolách moc nepolepšila. A ano, budu si jednou jezdit podle svého. Není to o tom, že bych toho Lasičku neposlouchala v ničem, ale některé ty věci jsou fakt uhozené. Jindy zase naprosto zbytečně zmatkuje, takže to pak vypadá, že zmatkuju já, ale ne. Chtěla jsem si přejet do levého pruhu kvůli semaforu, tak jsem se podívala do zrcátka, blikla si a viděla, že mě auto pouští, tak jsem tam chtěla zajet. Lasička začal vymýšlet něco o tom, že tam jede auto, že mě nepouští a co já vím co všechno ještě, když mě zcela evidentně pouštěl. A v tu chvíli co, že jo. Auto za mnou si muselo myslet něco o kravách, no nakonec jsem tam vjela, protože mě opravdu pouštěl. Ale fakt jsem tam chvilku kličkovala jak motýl Emanuel, protože jsem nevěděla, co mám dělat. (Kdybych jela sama, tam to samozřejmě vím... )

Tak já jsem si tu Regensburskou googlila a vidím a chápu, proč to může být o nervy. Soucítím.

Děkuju s tou oranžovou! Děkuju! Takže nejsem úplnej mimoň. Už mi to řeklo několik řidičů, tak mám jasno. Ale nemám jasno v tom, co dělat v té autoškole. Já bych tu oranžovou teda v tomhle případě přejela, ale bojím se instruktora. I když se nic nemůže stát v tu chvíli, prostě to nedělám tak jak chce on, takže je to automaticky špatně. Přitom mi pak řekne, že řídím víceméně super, až na ty moje občasný nervový kolapsy. Tak nevím o co mu jde!