Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Mně to taky vadí. Konkrétně dneska mi to vadilo tak, že jsem odjezdila 45 minut a museli jsme se vrátit, protože jsem to těžce nedávala. To počítám jenom svoje boty z blbosti, nikoli to, že na mě pár metrů před semaforem, kde se červená už víc červenat nemůže, začal křičet, že mám přeřadit na trojku (jela jsem na dvojku od jiného semaforu). Chudák logika. On po mně dneska vůbec chtěl, ať jezdím jak Schumacher, nechápu proč (a provoz jsem opravdu nebrzdila, jela jsem 45 tam, kde je 50). Jako skoro jsem po té jízdě brečela už, ale spíš ze vzteku a že už mě to fakt neba, nechat na sebe řvát kvůli krávovinám nebo kvůli tomu, co bych stejně udělala (nebo naopak neudělala). Začínám bejt po dnešku už fakt vzteklá. Přitom to řízení evidentně docela ovládám (na to že jsem v autoškole, samozřejmě), včera mi to šlo. Tak nevím, co to dneska bylo za zkrat.

Chápu, že někteří nejsou nadšení z autoškoly před sebou. Já to znám, jezdívala jsem dost na kole a když přede mnou jelo něco pomalého a já jsem si tak úplně nemohla dovolit předjet (například frekventovaná silnice, takže podélně jezdila auta), taky jsem nebyla vyloženě šťastná v ten moment, to je jasný. A jako šnek se zas neplahočím, jen v jistých úsecích jezdím 40 - 45 místo 50, protože je tam třeba hodně semaforů a já zase taková frajerka pohotová ještě nejsem. Nicméně zatím mě vytroubil jen jeden, a to ještě bylo v místě, kde jsem skoro těch padesát opravdu jela, jen na něj to evidentně bylo moc pomalu.

Kopce taky nemám ráda, zrovna dneska jsem se v jednom musela rozjíždět a nebylo mi z toho moc dobře. Couvla jsem, ale jen kvůli tomu, že jsem měla spojku lehce pod záběrem, ale pak jsem tu nohu trochu zvedla a dobrý. Žádná škoda na majetku. Ručku mi Lasička ne že zakazuje, ale nechce, abych to tak dělala, i když mi to přijde trochu lepší.