Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: To mi povídej. Máma se včera vrátila po sedmé hodině večerní, to už jsem tu stepovala, a jak jsem na ní pak pohlédla, chtělo se mi omdlít za ní. Nicméně, ta díra po zubu je hezká, ač se mi jí mateř nejprve zdráhala ukázat (prý aby se mi neudělalo špatně - mně!), ale když jsem pak konstatovala, že je to ta nejhezčí díra po zubu, jakou jsem kdy viděla, bylo to dobré.

Ano, mně stačí opravdu jen nastoupit do nějakého autobusu - jakéhokoli. Připomněla jsi mi ještě - jela jsem jednou s kamarádkou z kina. Z jednoho autobusu jsme přestupovaly na jiný, dítě číslo jedna, shodou okolností. Ujely jsme asi pět zastávek, a najednou řidič zastaví na takové odlehlé zastávce, konstatuje, že jako zastavujem, končíme. Že si musíme počkat na další autobus, který jede dál. Ono by to samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby nebylo jedenáct večer, ta zastávka byla v podstatě u pole a další autobus neměl jet až za třicet minut. Takže jsme třicet minut poslouchaly výlevy nějaké jednodušší ženštiny, která nám vykládala, jak moc jí urazilo, když jí prodavačka v Albertu nabídla pomoc s taškou. Protože měla ruku v sádře. Kdyby nebyla tma jak v pytli, já to tam aspoň trochu znala a nebyla asi tak deset kilometrů od domova, utíkám, zdrhám. Ale přežila jsem.