Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Je. Je to vůl. Strašnej.
Nemyslím si o sobě, že bych dělala chyby, co by ohrožovaly provoz. Akorát minule se mi stalo, že jsem na semaforu chcípla, bylo to do kopce a já trochu couvla. Za mnou bylo auto. Taky jsem si vyslechla, no. A že by mě naučil parkovat, to se taky říct nedá. Moje největší noční můra je, že odjedu dobrou jízdu a pak mi to nedá kvůli parkování. Fakt. Ono je to i dost možný, což mě děsí. Byl by to můj trest za tu minulou pokoněnou jízdu (i když si říkám, jestli ten trest není už to, že na to pořád myslím, jak už to lehce mohlo být za mnou). Parkovala jsem všehovšudy asi šestkrát, a minule teda se mi neobtěžoval ani cokoli vysvětlovat nebo dávat nějaké fígle, prostě "jeď a ono to možná vyjde, možná ne". Kdybych parkovala sama, tak to beru, ale jak je vedle mě on a chce to mít všechno rychle, mám prostě strach cokoli udělat.

No nic, v šest mám jízdu napůl s kamarádkou, tak uvidím, jestli se náhodou taky v polovině jízdy neseknu a neřeknu, že jdu od toho. I když prostě, chci to zkusit. Ten řidičák chci. Možná proto, že jsem zatvrzelá a přijde mi nesmyslné zahodit těch osm tisíc kurzovného, ale hlavně proto, že vím, že mám na to řídit, jsem jen nervózní z Lasičky, potažmo z komisaře. Jenže jak jen se uklidnit natolik, abych to tomu komisařovi předvedla? Fakt nevím.

Jestli se holky ptávají na můj názor, tak teda v současné době asi chuděry, neb duševně jsem na tom v poslední době tak špatně, že se sama bojím přemýšlet nad tím, co říkám.

Chjo. Vidíš, jaká to ironie, že já bych si nejradši nafackovala. Děkuji.