Strašilka má rok. Druhého už se nedožije.

18. září 2017 | 00.44 |

Předepsala jsem tenhle článek už dřív, tedy ještě v době, kdy jsem byla v relativní psychické pohodě. Píši, že jsem byla v relativní pohodě, protože asi tak od května v pohodě nejsem ani omylem, což určitě vidíte i na mé (ne)aktivitě. Takže ještě dřív, než se pustím do oslav v podobě Tlapčina dotazníku, který jsem měla v plánu vydat až na "moje" (Strašilčiny) narozeniny, nastíním vám důvody, proč v poslední době nepíšu a nekomentuju, nemám dobré články a celkově působím jako nudná verze toho stvoření, co tu začalo před rokem psát.

Jestli je něco, co byste o mně měli vědět, pak to určitě bude fakt, že nesnáším sebelítost v jakékoli podobě. Psané, mluvené, myšlené...
Celkově se snažím nebýt pokrytecká, takže kdybych k něčemu takovému náhodou měla mít sklony, raději mlčím. A to je přesně důvod, proč tu v poslední době nejsem.
Táhne se to se mnou od kvěna, kdy nám angličtinářka asi dva týdny před plánovaným klasifikačním zkoušením zaslala témata skoro úplně odlišná od minulých let. Bylo jich asi 30 a rozsah mluvení měl být jako u maturity, takže nastala panika. Celé ty dva týdny jsem tu angličtinu dávala dohromady, což bylo strašný částečně i proto, že jsem měla samozřejmě deset dalších předmětů, u kterých jsem se měla připravovat na doklasifikace. Noc před začátkem zkoušení jsem vůbec nespala - dva týdny trvalo, než na mě přišla řada, a dva týdny trvala i moje věčná nespavost, skoro jsem nejedla, zkrátka jsem se psychicky úplně odrovnala jen kvůli tomu, že jsem měla hrozný problém naučit se za krátký čas některé (fakt, že v jistých případech skoro veškeré) reálie. Takhle příšerná osoba jsem.

Další a asi tou nejpodstatnější věcí je autoškola, kvůli které jsem sama sebe doslova srazila na kolena. Zabývala jsem se jí před prázdninami, pak během prázdnin samotných a nakonec i po nich. Když jsem na konci srpna neudělala zkoušky, zklamala jsem sama sebe. To je asi ještě horší než to, že jsem se z několika stran už doslechla, že jsem neschopná, když ani volantem otáčet neumim (nebo to, co jsem si vyslechla od Lasičky). Tak teda jsem. Jsem neschopná. Nikdy jsem o sobě netvrdila opak. Kdo by mě snad přece chtěl o tom opaku přesvědčovat, mile ráda mu popíšu tu zkušební jízdu hrůzy, kde jsem byla schopná zkazit tu nejjednodušší trasu, kterou jsem mohla dostat. Za trest, že jsem tak debilní, dostanu v úterý na druhém pokusu nějakého blbce komisaře, co mě vyhodí za to, že si tkaničky zavazuju jinak než on.
Přiznám se vám bez mučení, že bych strašně potřebovala slyšet něco ve smyslu, že to udělám, nebo že na to mám, ale doma se s podporou zrovna nesetkávám, takže to zůstává na mně (a po vás to nechci, když vy mě, s velkým prominutím, v podstatě neznáte). Jenže já nemám sílu. Už ne. I vlastní matka mi zcela otevřeně řekla, že to mám po druhém pokusu nechat být, kdyby to nevyšlo.
Ono to zní jako banalita, toho jsem si vědoma, a asi to i banalita je. Ale jak jsem už velice velice dlouho nebrečela (na což jsem byla náležitě hrdá), teď se sypu po každý jízdě, protože čím víc chci tu příšernost už mít za sebou, tím víc jsem nervózní a tím větší blbiny za volantem dělám. Čím větší blbiny dělám, tím víc vytáčím Lasičku a pravidelně se odtamtud vracím s tlakem jak nachlastanej cholerik. On na tom bude podobně. Už prostě nechci. A nejsem na to hrdá, ani trochu. V životě bych to neřekla nahlas a snažím se na okolí působit jako největší frajerka, ale kdyby se mi naskytla příležitost, okamžitě odjedu někam do hor pást ovečky a tady už mě nikdo nikdy neuvidí. Pořád tajně doufám, že se to stane. Bez legrace - ta myšlenka ve mně vyvolává zvláštní klid.

Takže tak. Začínám dost těžce opovrhovat sama sebou, a opravdu nevím, když mám teď být nechutně upřímná, co bych vám měla psát, když jsem nepříjemná až zlá na svoje okolí. Chovám se prý někdy jak raněná laň (?). Prý proto, že mi až do autoškoly vždycky všechno šlo, což nemůžu překousnout. Nepopírám, je to možný. Nikdy jsem nepotřebovala bejt ve všem nejlepší, ale najednou se mi těžce zpracovává, že v něčem nejsem zas tak dobrá. Stydím se za sebe.

A teď pro ten zbytek, co ještě neodpadnul (je tu vůbec ještě někdo?), konečně ten dotazníček (uf).

1) Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

Byl o jezevčíkovi, co ho měli děda s babičkou. Bylo mi asi sedm. :-D A absolutně si nepamatuju, jak mě tohle napadlo. Pořád tak nějak tuším, jak zhruba se ten blog jmenoval, ale vůbec jsem neměla odvahu podívat se tam, takže předstírám, že neexistuje. A když už, nemám s ním vůbec nic společného. Vůbec!
Ale pokud jde o blog deníčkového typu, jako mám teď, tak první byl můj předchozí blog, a teď nepočítám prvotní podobu Strašilky z blogspotu. Založila jsem ho v době, kdy jsem se hledala, a podle toho to taky vypadalo (teda ne, že teď bych si připadala nějaká nalezlá... :-D). Mimo jiné mi na něj přišlo několik spolužaček - tedy těch, u kterých jsem z toho nadšená nebyla. Tak jsem smazala všechny články a dala jsem mu sbohem.

2) Jaký je tvůj aktuální blog a o čem bys chtěla, aby v budoucnu byl?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

O čem je tenhle blog? Troufám si říct, že tak nějak o všem a zároveň o ničem. Jenom vás všechny využívám, abych se mohla vykecat, a když je mi echt pod psa, kašlu na vás. :-D Ale ne. Nevím, k čemu tenhle blog vůbec mám, proč tu straším (haha), o co se vlastně snažím. Netroufám si ani říct, že vím, o čem chci, aby v budoucnu byl. Prostě tu bude společně se mnou a až se něco převratného v mém životě stane (třeba až dostanu řidičák... ha ha ha :))), dozvíte se to. Nevím, k čemu to bude vám, a nevím ani to, k čemu to bude mně. Prostě to berme jako fakt.

3) Jak vznikly tvé blogové přezdívky?

Tak nějak omylem. Vznik Strašilky popisuji ve svém úplně prvním článku. Zkrátka... zkrátka ve sprše. Prostě. Na základě toho, jak jsem matce nějakou dobu předtím vyhrožovala, že jestli mi co nejdřív nedovolí mít nějaké zvířátko, začnu na zácloně chovat strašilky. A co se atraktivity týče, nejsem si do teď tak nějak jistá. :-D Atraktivní si nepřijdu. Možná mám ale atraktivní mozek (nikoli sexy, to přenechávám jiným :-D), tak možná...

4) Který ze svých článků považuješ za nejlepší?

Že by tenhle? :-D Chráněnky je škoda, je skvělá. Tohle opilecké dílko je taky docela skvost. Ale úplný vítěz, to je jiný kalibr. Protože ze všeho nejlepší je pravda, a jak všichni víme, ve víně je pravda (takže i v tom svařeném)... Jak jsme nakupovaly dárky, aneb deníček přiopilé Strašilky. Jinak bych neřekla, že mám vyloženě nějaký super článek. Nejlepší články jsou prostě ty, kde je vidět, jaká jsem slepice! (Ale způsoby sebevraždy taky nejsou k zahození...)

5) Proč bloguješ?

Blogovat jsem začala z hecu, a po fiasku s tím prvním deníčkovým blogem jsem zjistila, že mi to chybí. Nemám racionální důvod. Nevidím v tom žádné poslání, ani tak něco. Prostě bloguji. Bloguji, tedy jsem.

6) Lituješ někdy založení blogu?

Ani jedinou vteřinu svýho života.

7) Jak dlouho plánuješ blog mít?

Dokud mi v krematoriu nevypnou wifinu.

8) Co by sis přála do budoucnosti (nejen v souvislosti s blogem)?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

Jak se to veme. Když na to půjdu čistě sobecky, tak bych si strašně přála, ať mi po maturitě vyjde ten čoklík, to by bylo prima. No a jinak bych samozřejmě nechtěla skončit jenom s tou maturitou - neříkám, že mít "jen" maturitu je nějaký špatný, ale určitý věci bez tý školy člověk prostě dělat nemůže, a až odmaturuju ze svojí střední, nebude ze mě vůbec nic, a já bych se přece chtěla trochu specializovat. Víc zatím neřeknu!
A když to vztáhnu k blogu, tak bych si děsně přála, aby tu byla taková ta "komorní" pohoda i nadále. Nevím jak vy, ale kdybych já chtěla mít blog se statisícovou návštěvností každý týden, tak bych nebyla tady. Musím říct, že mě zdejší prostředí pohltilo tak moc, že ani po roce nemám zaječí úmysly.

9) Co na blogování považuješ za největší výhru?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

Bude to znít strašně blbě, ale za největší výhru na blogování považuji vás.

10) Odrazoval tě někdy někdo od blogování?

Nevím o tom. A jestli někdo takový přece byl, určitě jsem ho neposlouchala.

11) Co nejhorší se ti během blogování přihodilo?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

Když na mě přišli. :-D Byla jsem ještě na základce, kde nebyl moc dobrý kolektiv. Bavila jsem se tehdy s pár holkama, v zásadě byly fajn, ale byla jsem jiná než ony a dávaly mi to tak trochu najevo. Dneska už vím, že jsem nebyla jiná ve špatném slova smyslu, ale dneska už je pozdě. Jedné z nich jsem odkaz na svůj blog poskytla a tak trochu naivně jsem doufala, že to zůstane mezi námi. Nezůstalo. Ve třídě pak proběhlo předčítání mého blogu, což jsem nesla hodně špatně. Nepsala jsem hloupě, ale i tak jsem si hloupá případala. Protože jsem připadala hloupá jim. Ten incident pohřbil veškeré zbytky mého dobrého mínění o té třídě. Zároveň ale myslím, že je to to nejlepší, co se mohlo stát, protože jsem poznala "charakter" těch lidí. Od děvčat z "party" jsem se velice brzy po odchodu na SŠ odpoutala, ony mě vesele vyrazily z FB skupinky, a svět byl zase fajn. :) Nebýt toho blogu, tak se v tom možná plácám ještě dneska.

12) Ví tvoje rodina a okolí o blogu? Proč? Jak se k tomu staví?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

Maminka o tom ví, ale po tom, co se mi na blog vloupala, ač jsem jí říkala, že to dělat nemá, jsem jí přístup zatrhla. Snad to respektuje.
Jinak o mém blogu ví pár přátel, tři kamarádky dokonce znají adresu, ale myslím, že sem čas od času nakoukne jen jedna. Jinak je to trochu ironie, když se na Instagramu jmenuji přesně tak, jako tady, ale sledují mě tam hlavně lidi ze třídy, které moc nezajímám a o blogu nemají páru, a pak pár přátel a ta děvčata z "party" ze základky, ale ty by taky nenapadlo, že to je jméno mého blogu. Je to paradox, ale ačkoli se vystavuji na odiv všem, o Strašilce ví jen hrstka z nich. A kdo o mně ví, ten se k tomu nestaví nijak. To je, myslím, naprosto ideální.

13) Tvůj největší vzor - bloger, fotograf, spisovatel, kdokoliv jiný. Nebo lidé, kterých si nejvíce vážíš.
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

Nemám vzory. Nikdy jsem neměla. Mít ani nebudu. A koho si vážím? To je jednoduché. Vážím si všech těch, kteří pomáhají těm, co si sami pomoct nemůžou. Vážím si lidí, co se snaží dělat dobré věci, co pro druhé nasazují svůj život... Jmenovitě vám to říct nemůžu, protože takových lidí je nespočet.

14) Kdo tě v blogování podporuje? A pokud nikdo, proč jsi to ještě nevzdala?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

A jsem zase u toho, že? :-D Největší podporou jsou pro mě samozřejmě čtenáři. Ti pravidelní, jejichž přízeň ani čas si nezasloužím. Ti náhodní, kteří číhnou, přečtou a odejdou. Bez nich bych to tu mohla rovnou zabalit.

15) Stalo se ti někdy, že by se ti kvůli blogu někdo posmíval nebo ti zasahoval do soukromí? Jak jsi to řešila a co bys poradila ostatním?
Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html

Viz jedenáctý bod. Byla jsem čtrnáctileté tele, takže jsem to nechala prostě vyšumět, ale dneska bych si z takového "incidentu" dělala jako z loňskýho sněhu. Rozdávat rady, to je trochu něco jinýho a nejsem si jistá, že mi to přísluší, když sama většinou nevím, co se sebou. Snad bych řekla, že se nevyplatí o blogu komukoli říkat, pokud nestojím o pozornost okolí - což jsem já samozřejmě nestála, ale byla jsem natolik hloupá, že jsem podlehla spolužaččinému škemrání. No a tvrdě jsem dopadla. Stalo se. On ten prvopočátek posmívání se kvůli blogu, nebo jakákoli šikana s tím spojená, úplně není o blogu jako takovém, jako spíš o vztahu, který s tím daným člověkem mám. A to je potřeba řešit primárně.

Otázek je konec, mého plkání nikoli.

Za ten rok se toho stalo opravdu hodně, to mi můžete věřit. Když jsem zakládala tenhle blog, nikdy by mě nenapadlo, kam až to dospěje. Jako že tu budu i za ten rok, a že sem budu fakt psát. Že tu bude okruh lidí, co mě čtou, a že já budu pravidelně číst je. Vy si to patrně ani neuvědomujete, ale v určitých situacích jste mi pomohli víc, než lidi, které znám osobně třeba i několik let. Pamatujete si Euroscolu? To je poněkud zvláštní, nemyslíte? Lidi, co mě znají už nějaký ten pátek mě poslali do patřičných míst kvůli věcem, které mě trápily. A to vy jste nikdy neudělali, ačkoli jste si možná taky mysleli, že jsou to prkotiny. Možná to byly prkotiny, ale já je tak v tu danou dobu nevnímala, koneckonců... proto jsem o nich psala. A i kdybyste fakt měli předstírat, že vás ty moje problémy nějak zajímaly, předstírali jste dobře, to mi můžete věřit. Moc dobře. Já si vás za to strašně moc vážím. Mám pocit, že jste mi za ten rok dali strašně moc, víc, než si zasloužím. Ať už jde o vaše suprové články, které mě nejednou rozveselily, nebo třeba komentáře, co jste mi tu nechali.
A neskutečně mě mrzí, až bolí, že se teď chovám tak, jak se chovám. Že to vypadá, že na to tady kašlu, nebo že dokonce kašlu na vás. Že si sem přijdu jen když se mi to hodí a očekávám nějakou radu. Tak vězte, že teď, v tuhle chvíli, já od vás žádnou radu nečekám. Chci jenom, abyste věděli, že založení tohohle blogu bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem za minulých dvanáct měsíců učinila. A to jenom díky vám všem, co jste mě mezi sebe přijali a občas si nějaký ten můj příšerný kyd přečetli, ačkoli vám často čtení nemohlo zhola nic přinést.

Děkuju vám. Žijte blaze, važte si sami sebe a nedělejte nic, co je proti vaší vůli.

OzZdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.htm


Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html


Zdroj: http://tlapka.pise.cz/550-blogove-zakulisi.html:

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

Komentáře

RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. wien n 18. 09. 2017 - 02:19
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 18. 09. 2017 - 15:56
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. iva 18. 09. 2017 - 03:21
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 18. 09. 2017 - 16:15
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. sayonara 18. 09. 2017 - 08:13
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 18. 09. 2017 - 16:21
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. hroznetajne 18. 09. 2017 - 10:58
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 18. 09. 2017 - 16:47
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. eithne 18. 09. 2017 - 14:31
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 18. 09. 2017 - 17:21
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. zlomenymec 18. 09. 2017 - 19:24
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. myfantasyworld 18. 09. 2017 - 21:31
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. barjoha 19. 09. 2017 - 07:34
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 19. 09. 2017 - 08:45
RE(3x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. barjoha 19. 09. 2017 - 09:04
RE(4x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 19. 09. 2017 - 09:08
RE(5x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. barjoha 19. 09. 2017 - 09:12
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. boudicca 19. 09. 2017 - 10:07
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 19. 09. 2017 - 11:12
RE(2x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. iva 19. 09. 2017 - 11:23
RE(3x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 19. 09. 2017 - 12:12
RE(4x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. iva 19. 09. 2017 - 12:23
RE(5x): Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. atraktivnistrasilka 19. 09. 2017 - 12:58
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. iva 19. 09. 2017 - 13:50
RE: Strašilka má rok. Druhého už se nedožije. tlapka 14. 10. 2017 - 16:25