Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Tak tomu věřím. Jedno dítě je za deset chlupatejch. Takže jich máš doma vlastně dvacet - minimálně. Chlap je za dalších deset.

Pejska chce asi každý dítě, taky jsem chtěla, ale nikdy jsem to neřekla nahlas, protože jsem předem znala odpověď, a navíc jsem si byla tak nějak vědoma toho, že to tu ani není možný. Takže jsem si vystačila s těma morčatama, tak nějak. Ještě jsem zapomněla zmínit, že jsme měli Andulku, Pepíček byl super, uměl říct "Pepíčku", "ty kluku" a "pusinku" Tyhle úchylačiny ho ale učila máma. A já si v těch svých čtyřech letech tak nějak spletla slovo "křeče" a "křečové žíly", takže jsem aktivně tvrdila, že Pepík umřel na křečáky
Však ony holky časem přijdou na to, jak se věci mají, co by takový pes obnášel, a podobně. Znala jsem shodou okolností také dvojčata, která tedy neměla zvířátko žádné až do patnácti let. Pak dostaly želvu. Staraly se o ní, všechno bylo fajn, a najednou bum - měla nějaké parazity a bylo po ní. Měsíc nato zdědily hodně králíků po babičce a dědovi, takže je všechny chovali doma na balkoně, dokud nějak nevyřešili pozůstalost... Zvířátka, no. Ona někdy přichází naprosto nečekaně.