Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: Tak úplně na začátek - opravdu jsem ráda, že jsi to holkám nedala přečíst, protože si dokážu představit, že to někoho v jejich věku určitým způsobem může vyděsit. Ještě nejsou v tom středoškolském koloběhu, takže by to pro ně patrně znělo ještě hůř. Navíc, u mě to tak platí, když se člověk v něčem plácá, je tak nějak nucenej se s tím potýkat a nepřijde mu to ve finále až tak šílený, jako okolí.

Co se Lasičky týče, ten by řekl akorát to, že na něj kašlu (on by ti to řekl jinak, ale já nebudu sprostá). Ale tam je toho víc, kombinace mýho denního rozvrhu a jeho pitomosti.

No, prostě co si budem, je nějakej divnej rok. Takovej.

Nejvíc mě asi štve to, jak to všechny holky ve třídě strašně žerou, a já když jsem na plnou hubu řekla, že maturák je zbytečnost a fraška a zrušila bych to, měla jsi vidět ty pohledy. Ne, já prostě fakt nejsem člověk do třídního kolektivu nebo do vzdělávacího procesu vůbec, na to jsem moc nenadšená, nepřátelská a nijaká. Ne teda, že by mi to vadilo, k lidem ve třídě se chovám slušně, ale nejsem s nimi nejlepší kamarádka (a nehraju si na to), což je blbě. A svým přístupem k maturáku jsem se definitivně pohřbila. Už se fakt těším, až se dostanu mezi nějaký dospělejší lidi.

Máš recht. Ale sklenici od okurek jsem onehdy otevřít nedokázala...