Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

atraktivnistrasilka: No jo, to je moje parketa. Ale kdepak frajeřina, to jsem prostě musela, vlak přes to nejel. Všechny části vystoupení byly dělané přesně na počet, takže kdybych vypadla, neovlivnilo by tu jen dvě části z pěti - protože to jedno bylo takové "zmatečné" a to druhé jen kluci. Ale nakonec to bylo úplně super, bezchybné asi ne (hlavně co se týče rozestavení, ale to se dá vzhledem k velikosti parketu pochopit), ale dost uvolněné. Noha to přežila, akorát mám dojem, že trochu natekla. Ale to je kvůli těm devíti centimetrům, na kterých jsem skoro celý večer stála.

Co se legín týče, to je pýžo, které mám už asi osm let, je to na tlustý děti a dneska je mi to kolem pasu velký. Měla jsem ho na sobě poprvé od doby, co jsem ho dostala.

A co se dědy týče, já nevím. Jako už je probranej, ale má vývod z krku (dýchací) a hrozně se rozčiluje. Strejdu s babičkou už stihnul poslat do prdele. Zánět má ale furt, to se ještě bude nějak řešit. Zdravotní stav lepší není, jestli se z nemocnice vrátí, tak v bídným stavu. A seberou mu řidičák. Takže mám auto, který si můžu tak maximálně vyfotit a zarámovat. A taky mám dědu, kterej je teď jednou tak neurotickej, než byl ještě před pár týdny. Ale já se na jednu stranu nedivím, je mu v podstatě pořád blbě, nemůže dejchat a v noci ho to budí. Má astma, plíce zničený od kouření, dnu, srdce v háji, bere léky na ředění krve, teď mu ještě našli cukrovku, je to paráda. On byl vždycky takovej impulzivní, ale teď je to ještě horší. Nezávidím babičce ani trochu.