Když se daří, tak se daří

Tak pravil klasik. Nebo nepravil, to je vlastně jedno.

Protože mně se teď teda daří ohromně.

:-D

V pondělí jsme měli generálku našeho plesu. Který je v sobotu, mimochodem. No a při poslední části našeho vystoupení se mi smekla noha. Bolest mnou projela taková, že jsem to skoro nedotancovala, ale jen skoro. Protože já jsem nezmar a musela jsem, prostě jsem musela! Dokonce jsem se pak dokázala vysápat na vrchol Václaváku, pak se dostat do metra, z metra na autobus a z autobusu domů. A z domova na polikliniku a z polikliniky zase domů. :-D Vyfasovala jsem berličky, elastický obvaz a vtípek na cestu.

Doktor: "Měla jste si přivést přítele, aby vás měl odsud kdo odnést. Hahaha!"
Strašilka: ... "Haha. Aha."
(autentický přepis)

Takže natažený vaz, vzhledem k modřině tam bude i trhlinka. Celý zbytek pondělí jsem chladila jako smyslů zbavená, nohu jsem měla tak studenou, že by mi kdejaký nebožtík záviděti mohl. Ale asi to docela pomohlo, protože se to od té doby jen zlepšuje. Nicméně je fakt, že v tu sobotu to odtancuju a budu ráda že jsem ráda. Čeká mě kus Poupat (Spartakiáda, už se těším), kus Nonstopu, taneček s deštníkama na tu divnou písničku o akátech, a pak moderní tanec, to bude fakt pecka. Dohromady tam trdluju asi tři minuty, plus se do toho musím rychle převlíkat. Jsem na sebe (a svůj natažený vaz s malou trhlinkou) opravdu zvědavá. Dvojnásob teď proto, že spolužáci trochu změnili kroky u moderny. Toho jsem se popravdě trochu obávala, protože jsme na té generálce zjistili, že to máme takové "suché". Oproti třeba béčku, kde opravdu dělají div ne akrobatické kreace. Jenže béčko má asi tři kluky, kteří byli ochotní do toho jít, a zbytek holky, se kterými je většinou lepší pořízení. Naši kluci jsou líné lemry, které spí na lavicích, neučí se kroky a pak se tam při tancování motají jako nudle v bandě. I tak ale myslím, že to nemáme špatné - jen takové jednodušší, což ale nutně není nevýhoda, prostě jsme pracovali s tím, co máme. No, jak vidno, spolužačky, které ty kroky vymyslely, na to mají jiný názor. :-D

Ale samozřejmě to není jen o vystoupení. Taky mě čeká nástup na šerpování - to pro mě znamená asi hodinu stání na podpatcích. To taky bude bžunda. Navíc choreografka nám tam vymyslela nějaký taneček, abychom tam jen nestáli, než nastoupí zbytek tříd. Se z toho asi zblázním.

Takže jsem už od úterý doma, a budu i zítra. Nejen proto, abych šetřila nohu, ale i proto, že jsem od babičky chytla rýmu a je mi celkově blbě. :)) Pecka.

No ale kdyby šlo jen o mě, tak by to bylo ještě dobrý. Asi tak před týdnem mi odvezli dědu do nemocnice - rozsáhlý zánět plíce. Moc jsem se nevzrušovala, protože s tím už byl letos hospitalizovaný třikrát. Jenže mi táta neřekl, že je to tentokrát horší - to jsem se dozvěděla až před pár dny. Že ho udržují v umělém spánku a je to fakt špatný. No a dneska mi táta psal, že dědu převezli na resuscitační, je to ještě horší než hrozné, zkrátka opravdu na hraně. Babička se strejdou jsou na prášky a táta je tam jedinej racionální, ale mám podezření, že hlavně proto, že musí.

Vy víte, že mám ke svému otci výhrady, a taky jsou věci, které mu asi jen tak neodpustím. Ale je fakt, že kdyby s dědou a babičkou nebydlel, tak jsou oba namydlení. Dělá pro ně opravdu dost, a nešel od nich pryč. Ani když mu jeho přítelkyně (teď už jen nabíječka :)) nabízela, aby šel bydlet k ní. Protože prostě děda je takovej labilní cholerik, na babičku pořád jen vříská. Nebylo to tak vždycky, ale po těch infarktech se hodně změnil, stejně jako ho změnil věk. Kdyby tam nebyl táta, tak by se ten děda uvřískal akorát tak do dalšího infarktu. A babičce by asi ruplo v bedně. No a nezachovává jim jenom zdraví, ale taky jim někdy vaří, opravuje věci, chodí se psem, a tak. No a teď jsem ráda ještě víc, že tam s tou babičkou je.

Na ja. Je to na draka.

Co by asi dělal Ólafur...?