Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/

iva: Těší mě, že i jiné rodiny jsou zralé pro Barnevernet, ne jen ta naše
Mimochodem, já jsem si taky jednou dítě sejmula o zárubeň dveří. A to, prosím pěkně, zhruba týden potom, co jsem se tlemila u článku, který popisoval, jak si dvoumetrový tatínek, který měl děcko v krosničce na zádech uvědomil, že si nezavázal tkaničky. No tak já jsem si neuvědomila, že mám malou na ramenou a ty druhý dveře v bytě mají nižší zárubeň, než vstupní
Co se týče focení dětí, tak mám jednu, jak se Mladší, coby miminko, přilepila vlásky na hovínko, který lupla na přebalovací podložku Starší. Stejně tak jsem jednou Mladší skřípla prstík do víčka skleničky od kafe. Prostě ten prstík vytrčila nešťastně zrovna ve chvíli, kdy jsem s gustem zaklapla víčko od kafe.
Jo a jednou v zimě, když jsem vezla holky do školky a ukládala jim do kufru auta sáňky, jsem zavřela víko kufru, přičemž Starší přesně v té chvíli natáhla packu. Na chirurgii jsme nejely, ale hned jsem učitelce hlásila, co se stalo a kdyby začal být problém, ať mi hned zavolá. To ještě zkousla, ale když jsem přišla za týden s tím, že jsem skřípla do kufru auta prstíky Mladší. To už na mě Marcelka koukala trošku s podezřením

hroznetajne: Tak to nemá chybu . Promiň, ale neskutečně jsem se nasmála . Máš holt trošku škodolibou rodinu, no . A jsi dobrá, že si to takhle pamatuješ. Mně se určitě taky něco stalo, ale za boha si teď na nic nevzpomenu .
Fakt super článek, i když ty to tak asi nevidíš .

---
hroznetajne.pise.cz

zlomenymec: Ehm Tedy, u některých jsem docela rád, žes to přežila
Já teda tak brutální historky nemám Ale když jsem měl nastupovat do první třídy a měl jsem mít takový ten "pohovor" s učitelkou, jako jestli na to mám, tak maminka mi asi půl roku předtím řekla, že když tam zazpívám sprostou verzi písničky Stála u vody, trhala jahody, tak dostanu svoji první jedničku.
https://www.youtube.com/watch?v=BD0aV3Y-C1o
Mečounek, duše důvěřivá, si to zapamatoval.
A tak přišel můj den D, já měl malovat obrázek, říct co a proč jsem namaloval, pak jsem ještě počítal, uměl jsem písmenka a... a pak... pak přišla moje chvíle - měl jsem zazpívat písničku Tak jsem začal. A paní učitelka mě hned zastavila s tím, jestli prý neumím jinou
Tak jsem to pak mamince v autě zklamaně vyprávěl a žaloval jsem, že jsem žádnou jedničku nedostal!
...

---
zlomenymec.pise.cz

sayonara: Tohle je boží.

Ale s tím hovnem... Moje dětičky si občas hrají ve vaně velmi způsobně a vlastně mě tam ani nepotřebují. Tak se lehce vzdálím a provádím nějakou nutnou a nudnou činnost. No, a jednou jsem se takhle vrátila a jeden z nich už třímal v ručičce pořádný cep, že si jako dá. Zastavila jsem ho v poslední vteřině.

A jinak obouchané jsou taky pořádně. Jednou mi dokonce v autobuse kočárek přepadl dozadu, Viki se ale ani neprobudila a dál spala. Prostě gumové a omyvatelné.

---
sayonara.pise.cz

tlapka: Krásný druh šílenství.
Děda namluvil mamce, že sousedi mají psa plemene africká žížala.

---
tlapka.pise.cz

myfantasyworld: Promiň, ale některé mě pobavily.
Já si zrovna ani nevzpomínám na nějakou takovou perličku.

---
myfantasyworld.pise.cz

iva: Teď se mi vybavila další křivda až ústrk.
Rok 1980, Olympiáda v Moskvě. Při zahajovacím rituálu mimo jiné vypouštějí do vzduchu maskota OH, roztomilého medvídka. Ivance se hoooodně líbí. Ivanky tatínka nenapadne nic vtipnějšího, než pětiletýmu špuntovi poradit, aby šel hlídat na zahradu, třeba méďa přiletí. Ivanka čekala na zahradě do setmění

fluffy: To je ale boží!