Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Visí to nade mnou. Zas.
Komentáře k článku: Visí to nade mnou. Zas.
iva: Teda, už mám zase chuť Veverkovi plivnout do kafe. Páč tohle je jeho chyba, zmetkovo. A nikdo mi nevymluví, že není. Autoškolák je přece od toho, aby lidi naučil řídit a pracovat s autem, ne? K tomu patří i to, že bude uklidňovat a ne stresovat.
No nic.
Neudělat autoškolu je velké zklamání, bez přehánění snese srovnání s rozvodem. Frustrace ze selhání a pocit vlastní neschopnosti zvládnout něco, co ostatní dokážou. Ach jo.
Ale!
Základ je připustit si, že jsme jenom lidi a chybovat JE lidské, ergo kladívko, tím, že se nám něco nepovede vlastně jen dokazujeme svou humanitu 
Co se týče vychytávání komisařů - to tak prostě je. Lidi vycejtí, s kým si můžou zahrát emoční ping-pong, ne, že ne. Řešíme-li v práci prudiče, neomylně se snaží komunikovat se mnou a ne s Morousem. Protože prostě vycítí, že já se po čase neudržím a bouchnu, kdežto u Morouse nemají šanci. Takže buď se s tím smiř a nebo s tím prostě jenom počítej.
Jo a hlavně si z toho nic nedělej, protože my tě máme rádi i tak 
atraktivnistrasilka: Stalo se. Je to v první řadě moje chyba, měla jsem utéct včas. Neudělala jsem to, pykám. Neomlouvám tím instruktora, byl to debil, ale měla jsem možnost jít jinam. Moc jsem se bála... a tady to mám. 
Fakt. Je blbost svádět věci na všechny okolo, člověk musí především začít u sebe. Byla to lekce, aspoň jsem dostala pár facek, a až si budu vybírat autoškolu někdy přístě, dám si záležet. Jestli to bude něco platný.
Myslím si, že je dobrý umět se na sebe naštvat, ale popravdě přemýšlím nad tim, jestli už se spíš netejrám. Tu jde o to, že já fakt nevím, jestli na to mám. Kdybych věděla, že to bude jinde lepší, jdu hned, ale nechci vyhodit další prachy. A nechci poslouchat další kecy od rodiny, jaký jsem nemehlo. To vím sama dobře, ale od nich to zní tak nějak... hůř.
Jinak co se týče komisařů, fakt na nich byly nejhorší ty jejich kecy, to mě vždycky dostalo víc, než nepovedená zkouška. Ten první mě na konci zvalchoval tolik, že jsem si pak říkala, jestli bych se teda neměla rovnou zabít, nebo co.
Nedělej nedělej... to je od vás sice moc hezký, ale já se za to nemám ráda. Dala bych si pár facek.
boudicca: Jasně, že to bude příště lepší. Spousta věcí, se kterými jsi na začátku první autoškoly bojovala, ti už přijde úplně samozřejmých a automatických. Naopak se budete moc věnovat pilování těch problematických pasáží. Novému instruktorovi bych to otevřeně řekla, jak to s minulou autoškolou bylo. Držím palce!
myfantasyworld: Tohle je dost těžký no. Já si myslím, že hodně je to o tom instruktorovi. Jelikož prostě, když na tebe ještě začne řvát, tak tě to akorát vystresuje. Prostě můj názor je, že je nejlepší, když ti to instruktor autoškoly řekne v klidu. Mě takhle musela zabrzdit instruktorka, jelikož na kruháč mi z autobusáku vjel autobus (já na tom kruhovým objezdu už byla) a samozřejmě v tu chvíli mě nějaké zabrzdění ne napadlo. Naštěstí pro mě instruktorka mi to v klidu řekla, i co se týká těch chyb.
A zkoušky, no tam hodně záleží, co chytneš za komisaře. Někdo třeba u autoškoly řekne, že má zahnout (když je tam zákaz odbočení) nebo jet rovně (když je zákaz vjezdu) a samozřejmě v tom stresu si to ani neuvědomíš a vezou je po celém městě. A pak jsou lidé, co prostě si projedou kousek. Já v tomhle taky měla štěstí, na druhou stranu, neřekla bych, že jsem byla nejhorší, ale jízda moc vpravo, ano přesně to znám. Vůbec jsem se jízd nebála, ale teď mám obavu sednout po letech za volant. 
atraktivnistrasilka: Já si myslím, že už byl děda trochu senilní. Jednak to byl prasák a jednak měl blbý nervy. Když to po sobě čtu, tak z nezaujatého pohledu bych asi řekla, že za to může jednoznačně autoškola, ale já to tak nevidím. Ale jo, je pravda, že mě stresoval, vlastně si nepamatuju, že by mi kdy řekl něco v klidu. Dobré bylo, když byl unavený, to pak teda tolik neřval a v autě spal. 
Proboha, když to po sobě čtu zas, tak to zní hrozně.
Mě komisaři nikdy nenachytávali, ale měla jsem náročné trasy, hodně frekventované, těžké parkování. Je legrace, že jsem vždycly zaparkovala dobře, za to mi nic vytknout nemohli, ale pak mi právě ten jeden řekl, že jsem jela moc vpravo (dodnes si nemůžu vybavit, že bych jela moc vpravo, popravdě, jak jsem sebekritická, tak tohle teda... ne), další zas že jsem nekoukala doprava (to taky nevím, kde vzal... a instruktor to nevěděl taky, když jsem se ptala)... Akorát ten poslední, ten mi dal pádný důvody, proč mě nepustil, to beru. Teda, jsem s touhle zkouškou paradoxně nejsmířenější. Tam fakt vím, že jsem jela jako kůň. Ale to už byly nervy, jela jsem poslední.
Vůbec se nedivím, že se po letech bojíš za volant, já bych se už bála teď, po tom roce, leč v autoškole. Než si to člověk zas osahá a všechno...
hroznetajne: Tak je to vždycky. Ten, kdo to dělá pečlivě, je bit a kdo na to peče, tak nějak propluje. Nedávno jsem se na téma řidičák bavila se spolužačkami. A způsob, jakým dosáhly na papíry, mě taky udivoval. Co všechno jim prošlo! Sakra. Mrzí mě, že z toho máš takového strašáka. Já papíry mám a víš co? Bojím se jezdit. A to je snad to nejhorší, co jsem mohla udělat. Nejezdit.
A babička, ty jo, frajerka. Smekám, vážně 
.
atraktivnistrasilka: Ha, ale já už si zvykla, že mám vždy něco extra.
Jinak já před babičkou smekám taky. Je mezi námi víc než padesátiletý věkový rozdíl, a zatímco já, pitomá dvacítka se od toho distancuju jak to jde, babička se do toho vrhá. Já bych na to v jejím věku neměla - nemám na to teď, natož v sedmdesáti... vážně. Obdivuju, že je ochotná to přinejmenším zkusit.
zlomenymec: Já se vždycky bál jezdit s tím, že někde přehlídnu značku nebo něco a do někoho vrazím. Ostatní mě pak vždycky ujišťují s tím, že taky občas něco přehlédnou...
Upřímně, moc mi tím nepomáhají, protože pak nemám kdovíjaký pocit bezpečí
Každopádně dělat si řidičák v 70, to vážně vyžaduje mysl borce, ale třeba babička překvapí... když se do toho pořádně opře. I když podle toho co píšeš, nevím nevím
atraktivnistrasilka: Já mám jiné strachy, třeba že couvnu při rozjezdu do kopce, když za mnou bude nalepený jiný auto, a podobně. Mně právě hodně dělalo problém, k čemuž se klidně přiznám, zkombinovat techniku jízdy s provozem. S řešením obojího samostatně jsem neměla problém (pokud jsem jezdila uličky nebo prázdnější komunikace, bylo to dobré, stejně jako jsem vždycky věděla na křižovatce, co mám dělat, dokud se nerozsvítila zelená a nemusela jsem si hrát s tou zatracenou spojkou a plynem... v nejlepším případě i brzdou).
Já se autem bojím i jako spolujezdec.
Nevím, uvidíme... ach jo ach jo, já nechci.
boudicca: Má babí autoškolu nedala, ačkoliv jinak žije dost aktivně, jezdí na kole, nebojí se vlka nic... Nicméně z autoškoly ji po pár jízdách poslali domů, že tudy cesta nepovede. Tak držím palce, ať je to u vás lepší. Co se tvých závěreček týče, nemáš se za co stydět. Prostě jsi narazila na idiota učitele (protože ten na tebe nesmí řvát, ani kdybys dělala kdo ví co) a přísného komisaře, to je vše. Já normálně nervózní před zkouškami nebývám, měla jsem skvělé učitele na jízdy, ale na závěrečkách autoškoly jsem byla celá zpocená a se žaludkem na vodě. Měla jsem štěstí na hodného komisaře, nechal mě jezdit snad 5 minut, žádné složité křižovatky, ani jsem nemusela parkovat, normálně mě tam uklidňoval a jen díky tomu jsem udělala jízdy na první pokus. Souhlasím, je to nefér. Samozřejmě jsem pak pokračovala s jízdama pod vedením taťky a přítele, abych se v klidu rozjezdila. Ale dokážu si představit, že mít přísnějšího komisaře, tak to nedám ani omylem, jen protože jsem byla tak šíleně rozklepaná.
rebarbora: Udělat řidičák podle mě NENÍ jednoduchý!!! 
A jako všechny zkoušky závisí na zcela subjektivním přístupu komisaře, na tom, jak se ten den vyspal, kolikátá jsi na řadě, jestli ho nenaštvala žena, nebo jestli se nedomluvil s autoškolou, že z tebe vydojí ještě nějakou korunu za připlacené hodiny 
Naprosto chápu, že po několika neúspěšných pokusech, je zatraceně těžký zbavit se onoho panického strachu 
Napadá mě snad jedině vykašlat se na pozitivní myšlení a jít pak dělat zkoušky s tím, že tě nejspíš stejně vyhodí – koneckonců je to ten nejhorší scénář, který se může přihodit, nic horšího, než že tě zase pošlou domů, se ti nestane – třeba by to mohlo fungovat