Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek A je to tu...
Komentáře k článku: A je to tu...
zlomenymec: 1) Taky nesnáším, když něco není dostatečně zorganizováno - ať jsem účastník, nebo organizátor. Jednou jsem takhle své ovečky (moji třídu zahraničních studentů) měl s ještě jednou paní odvést na cizineckou policii, aby si tam vyřídily potřebné papíry. Bylo jich dohromady cca 40. Ta paní, která to měla celé na starosti, si stoupla doprostřed metra a začala těm 40 lidem takovým tichounkým jemným hláskem říkat, kam jedeme, do jakého autobusu nastoupíme a kde vystoupíme.
Tak jsem to musel vzít za ni, vylézt na lavičku a zakřičet to tak, aby to slyšeli všichni 
A stejně nás pak zaskočila změna jízdního řádu 
2) Asi vám tím lístkem chtěli říct, že když se v tom Štrasburku ztratíš, máš chodit po ulici a vyvěšovat tam papírky s tím, kam míříš, co děláš a volat "Sto padesát osm!" ...
3) Hodně štěstí
atraktivnistrasilka: 40 zahraničních studentů. Tak to by mě mohli milovat... Mně stačilo 10 lotyšských kickboxerů a jeden trenér. Z nichž teda anglicky uměl jen ten trenér, trochu. Dostat je z autobusu o pár metrů dál na minibus byl nadlidskej výkon. Byla jsem přesvědčená, že po tomhle zvládnu všechno - teď už si tím tak jistá nejsem.
Děkuji, ono vzhledem k informacím, které jsem právě dostala (aneb příjezd do Prahy v sobotu ve čtyři ráno, první metro jede v pět), budu trochu toho štěstí opravdu potřebovat.
zlomenymec: Jojo, mít na starosti cizince je vždycky kopec srandy I na té cizinecké policii bylo veselo
To mi připomíná, jak jsem jel z jedné oslavy taky takhle časně ráno a myslel jsem si, že mi autobus domů jede z Prahé v šest ráno.
Jel až v sedm.
Byla zima, takže jsem si tu hodinu tak vesele jezdil metrem
atraktivnistrasilka: Zařekla jsem se, že když cesta domů bude utíkat nebezpečně rychle, sednu si na nějaké pumpě ke stolku a prostě budu sedět. Jestli budou chtít jet, budou mě muset odnést. Nehodlám totiž jet nočním autobusem, to než bych dojela, doma bych byla dřív pěšky. A navíc to moje štěstí na zážitky s MHD... Radši nepokoušet.
zlomenymec: Hodně štěstí! Na přechodu se rozhlížej! Vem si teplé pyžamo! Mladším pomáhej! A starším ustupuj!
iva: No tak hele, na rovinu. I kdyby měly ty vaše holky profesorský itinerář vypilovanej na efjedničku s hvězdičkou, tak se stejně něco podělá. Znáš Murphyho pravidlo, že když se to může pokazit, pokazí se to. Když se to nemůže pokazit, pokazí se to tím spíš 
Zatni zuby, nejedeš do Štrázburgru kvůli sobě, jedeš doň kvůli nám. Abys mohla podat zevrubnou informaci o úpadku kapitalistickejch dekadentních snobů.
Na Ivetu a tužky do nosu mě hodně pobavily, co takhle tyhle dva způsoby zkombinovat? Nejlépe ještě na nádraží, aby tě soušky profesorky nemohly podezřívat, že finguješ vlastní skon?
Když už tedy neklaplo odhlášení z výletu...
Nebo prostě ráno dostaň horečku. Už i ti moji desetiletí smradi umí strčit teploměr k topení (strkat teploměr do čaje mají zakázáno už tři roky, bezpečnostních důvodů. Obětovala jsem na to nefunkční teploměr, aby viděly, co se stane a že pak čaj není dobrej).
Budu na tebe myslet, budu ti držet palce a budu na tebe vzpomínat,dokud se nám neozveš, že už jsi konečně zpátky doma.
Šťastnou cestu!!! 
PS: Fakt mě těší, že se ti jako tísňové číslo vybavilo číslo Městské policie a ne PČR
atraktivnistrasilka: Já doufám, že to bude jako vždycky. A sice - čím víc tuším, že se to pokazí, tím spíš se to nepokazí. Budu na to spoléhat.
Horečku jsem zvažovala. Dokonce mi i dneska večer podezřele luplo v rameni - tak si říkám, mám po rameni, nemůžu jet. Ale ono se to nějak to... hodilo do pohody. 
A zas předstírat nemoc takhle na poslední chvíli, když už jsem si zaplatila celých 63 korun cestovního pojištění? Jednou jsem se (ač nedobrovolně) dala na boj, kdybych to teď vzdala, tak bych se ani do zrcadla na sebe nemohla podívat. Pořád bych si říkala, že kdybych jela, už to mám za sebou a nemusím mít blbej pocit z toho, že jsem nejela.
Děkuji děkuji, já to tak do jisté míry fakt beru - považuji se za trpitelku, která to všechno propluje se značnou sebeironií a vrátí se silnější než kdy dřív. No uvidíme, za 72 hodin už to bude za mnou. Na cestu zpátky čekám jak na smilování boží. Ale pro mě je za trest úplně každé cestování. Já s oblibou říkám, že moje děti budou jednou hrozný chudáci.
Jestli to nebude tím, že s Městskou se kamarádím Mám je přímo naproti přes ulici, 2x vykradený sklep, z čehož tedy ukradené kolo, koloběžka, vrtačka, vysavač na auto a ještě určitě něco. Ale knihy nechal, nevzdělanec. Takže už se s Městskejma dobře známe. S jedním se i zdravím na ulici.
iva: No vidíš, už se s nima znáš, tak si je odlov na nádraží po příjezdu
Stejně sloužej od šesti do šesti, ve čtyři bude někdo venku, ne?
Těch 63,- Kč za pojištění chápu, ty by mě taky omrzelo hodit do kanálu.
PS: A neměla bys už spinkat? Před cestou?!!!!
atraktivnistrasilka: Spinkat, to bych opravdu měla. Druhá věc je vnitřní neklid, který mi to nedovolí. Můj spánkovej režim je vůbec takovej divnej. Potřebuju už Vánoce, potřebuju a potřebuju, ať mám prostor to srovnat.
iva: Budete mít čtrnáct dní volno, viď?
Vy se máte 
Cestovní horečku úplně chápu, mívám jí před zkouškama taky. Klasicky se převaluju, nemůžu usnout, hlavou se mi honí všechny děsuplné představy, co všechno se může podít.... No horor. Při počítání oveček jsem jak děti s ADHD 
Víš, jak počítají ovečky před spaním děti s ADHD?
Jedna ovečka...
Druhá ovečka...
Třetí ovečka...
Králík, pes, kůň, ovce, kráva, Strejček Donald farmu měl, ÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉj Makaréna 
alienor: Taky nesnáším, když nevím naprosto přesně, kdy, kde a jak se bude něco dít.
Ty tužky v nose mě rozesmály
Ty pokoje v F1 zas tak malinké nejsou, neboj 
Tak ať se Ti ve Štrasburku líbí!
Píšeš hrozně zábavně 
myfantasyworld: Tak jsem zvědavá, co povyprávíš až přijedeš.
Taky nemám ráda, když něco není zorganizovaný, ale ono je to celkem jedno, protože i když to máš pevně zorganizovaný, vždy se může něco stát.
Ty případy sebevraždy jsou fakt dobrý, hlavně ty tužky do nosu.
Tak když budeš volat 156 tak to asi nikdo nepomůže, ale když zavoláš hoří, tak si myslím, že se lidi otočí.
atraktivnistrasilka: Začínám si myslet, že to přežiju Už dřepím na palandě v F1, mám za sebou FAKT POVEDENÝ výlet po Štrasburku (slyšíš tu ironii v mém hlase?) a podle rozhovorů s mými spolutrpiteli to vypadá, že si to tam všichni jedeme tak nějak odsedět. Už ani nejsem nervózní. Na článek to ale rozhodmě vydá. Je toho fakt spousta k vyprávění.
Takže všeobecná informace: ŽIJI Zatím!
barjoha: Nehopej, dokud nedoskočíš
Tak nějak se mi ulevilo, že v to nejsi sama
Vydrž, už jen tři dny
atraktivnistrasilka: Tři dny, no nestraš Zítra večer domů jedu.
Nehopkám, právě ne. Dneska už mi byla 11x prohledávána taška. Jedenáctkrát! Tady je fakt výjimečnej stav. Už jen proto se příliš, až příliš neraduji.
barjoha: Že on se někdo dozvěděl o té slivovici prvni pomoci a tu v tý tašce hledaj?!
11x?! No to bych byla v háji. Já mám batůžek malinkej, ale co se toho do něj vejde... 
atraktivnistrasilka: Něně. Vlastně jsem tu slivovici nechala doma, a právě sedím na pokoji sama samotinká, přečetla jsem kus Honzy Komenskýho, Novinypro Prahu 12, vyluštila pár křížovek a podívala se na francouzské spravodajství (pak jsem to přepla na německý teleshopping, tam aspoň sem tam rozumím), zatímco mí spolužáci mučí svá játra. Ne že bych nebyla pozvaná na spoluzničení, ale nejsem ten typ. Tudíž slivku nikdo neobjevil, neb nebylo k objevení nic... Achtosvědomívzornédcery...
barjoha: Je-li zpravodajství někým Spravováno, ukecáš i to S
Zima je fuj fuj fuj, to úplně chápu
zlomenymec: Nelži, určitě jsi někde v baru a leješ do sebe jednu místní specialitku za druhou 
zlomenymec: Jo! Znám tě jako svoje papuče, které mám zrovna na sobě!
...
Moment.
To nejsou moje papuče.
Eh
atraktivnistrasilka: Pro srandu králíků si ten blog nepíšu. Moje utrpení nemá sloužit k ničemu jinému, jinak už bych se z toho sama zbláznila.
rebarbora: Hezky jsem se pobavila, děkuju Doufám a držím palce, že ať už jste vlastně jeli kamkoliv, že to tam zvládáš a dobře to dopadne A neboj, držím ty palce fakt intenzivně
atraktivnistrasilka: Jsem dvě hodiny od Prahy, a konstatuji, že si na novém článku (ne ten co vyjde dnes ve 3:15, ale o Štrasburku později ) fakt smlsnu 
atraktivnistrasilka: Vy na mě všichni ňák myslíte. Abych se tu v tom autobuse nedojala..
atraktivnistrasilka: Právě jsem se ztratila na pumpě Byly tam dvě, no a pošlete z autobusu někam SAMOTNOU pitomou ne Strašilku, to si ten hmyz ani nezaslouží, ale Terezu Fakt. Našla jsem se, ale už jsem začínala chytat nerva.
hroznetajne: Tenhle článek jsem si přečetla ped třemi kdy, kdy jsi ho vydala. Od té doby nemůžu přestat myslet na to, jaké to asi je, kdybych si napíchla hlavu na tužku... Normálně mě z toho bolí lebka vzadu na druhý straně!!!!
Kdybych se chtěla někdy odvést z toho světa, tak asi střelnou zbraní , přijde mi taková nejspolehlivější . Nebo že by ta osmička?
iva: Nechci tě děsit, ale střelná zbraň není až taková jistota 
Všechny způsoby jsou nefér zejména vůči těm, co tě najdou, ale ta osmička je dooost lákavá 
atraktivnistrasilka: Takovej servis! Profesorka mě odvezla domů autem, nemusela jsem nočním!