Pár drobností...
Jsem talent na špatná rozhodnutí. Přátelství je věda, a já mám do vědce daleko. Co oči nevidí, srdce stejně bolí. Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním.
Zdroj: http://atraktivnistrasilka.pise.cz/
Článek Nějak mi v devět večer nejde vymyslet nadpis
Komentáře k článku: Nějak mi v devět večer nejde vymyslet nadpis
iva: Terezičko, doufám, že nepůjde o protimluv, když ti přece jen popřeju hezké a klidné Vánoce. Taky aby děda zvládl ten zápal plic a vůbec, abyste si v té vaší svaté trojici dokázaly uchovat nadhled a smysl pro humor. Nechvátali a užili si třeba pohádky nebo vzpomínky na ty hezčí chvilky z minulosti.
A kdyby to pomohlo, vymluv se třeba na to, že jedeš hlídat do Plzně dvojčata 
atraktivnistrasilka: Děkuji. 
Nakonec to dopadlo půl na půl. Kvůli nemoci (laryngitida) se mi neskutečným způsobem zhooršila pleť, do toho to umělý osvětlení, takže na všech fotkách vypadám jako pitomec. 
Ale jinak to snad dopadlo dobře. Co u vás? Potěšil Ježíšek, potěšil?
iva: Jooooo 
Hadi si zažádali o svůj vlastní počítač. Drželi jsme je dlouho v nejistotě, i na krabice jsme šibalsky napsali MÁMA a TÁTA, ale když Mladší vybalila optickou myš, zajásala: "Tady někde bude určitě počítač!" a bylo jasno
Na stole už mi svítí svíčka od Starší a čtu si knížku od Chotě 
A co u vás?
Fotky neřeš, nikdo nevypadá hůř než já na služebáku 
atraktivnistrasilka: Tak to je super, že byl ohlas
Inu, mámě jsem koupila deštník tak drahý, že by se to mělo zakázat - ale sama si ho vybrala. Babička dostala nějaké takové hodně teplé ponožky, pořád si stěžovala, že žádné nemá. A nakonec mi za ně vynadala. Ale tady je každoročně veškerá snaha marná.
Já dostala pár hadrů a knížku. Do tý jsem se pustila, ale nelíbil se mi zatím přístup hlavní postavy. 
Za to ovšem ta knížka nemůže, dočtu ji.
Z fotek si fakt nic nedělám, hlavně vím, že na denním světle vypadám o dost líp, tak mám aspoň něco čím se můžu uklidnit.
barjoha: Jo, naši maj taky tendence vynadat mi, když je jim hloupý přiznat, že by něco chtěli nebo potřebovali. To neřeš
A choť má milej zvyk poděkovat za dárek a pak ho několik let nerozbalit. A pak se diví, když se ho ptám, co by mu za tři roky udělalo radost
Já dostala Muž jménem Ove, už jsem v poslední třetině. Ale měla bych jít spát, zejtra jdu na ranní
atraktivnistrasilka: Můj otec pracoval v bezpečnostní agentuře jako hlídač. Seděl na vrátnici cizinecké policie, měl tam psa, chodil a obchůzky. Jednou v noci před ranní službou trochu neplánovaně oslavoval a ráno ho pak neprobudil ani budík na telefonu. Když se nedostavil do práce, vedoucí si došel přímo k němu domů a milého otce probudil veselým profackováním. Jen nevím, co by vedoucí dělal, kdyby otec nebydlel se svými rodiči a neměl by mu kdo otevřít. Jedno ale vím jistě - otce z toho šoku pak celý týden brnělo v pravé ruce - prý pěkný náběh na infarkt. Tehdy přesně ve čtyřiceti. Hrůza. Za to bych tomu vedoucímu nafackovala zase já.
A já se zas dusím. Dusím se. Priessnitz na krku, matka to utáhla, jako kdyby doufala, že tím ukončí mé trápení, a já hlásím, že se to asi povede k očekávanému výsledku. Zítřek tedy proležím v pelechu a jen sám bůh ví, jak budu vypadat v pondělí. Jestli si tam jen nepřijedu oro dárky a nazdar. 
zlomenymec: No koukám, že to budeš mít echt hustý 
Snad to všechno v psychickém i fyzickém směru přežiješ!
Ta fotka jakože vyjadřuje to, že ten nejlepší dárek jsi ty, žejo?
atraktivnistrasilka: To víš, že to přežiju. Ono mi pravděpodobně ani nic jiného nezbyde.
No tak, není to úplně původním smyslem fotky (neboť původní smysl není žádný).. Ale máš pravdu. Co by beze mě moje rodina dělala? Moji přátelé? Nepřátelé (nemám)? Samozřejmě, že jsem ten nejlepší dárek. Jsem skvělá nehoda.
iva: Připomněla jsi mi mou oblíbenou scénku ze Sedmi statečných, když pistolníci v baru debatujé nad výhodami svého zaměstnání: "Nepřátelé? Žádní!"
"Žádní nepřátelé?!"
"Žádní živí..."
atraktivnistrasilka: Vím jen já sama. Počet přátel nebezpečně nízký, Kunratický les poměrně vyhovující...
zlomenymec: V kunratickém lese jsem byl jednou běhat, když jsem onehdá pracoval v Praze. A myslím, že jsem se tam ani jednou jedinkrát neztratil (dobrá, možná jsem to cestou zpátky trochu zbytečně obcházel, ale tak co už)
atraktivnistrasilka: Pravda. No. Kunratickej je stejně daleko. Příště zkusím Krčák, to je na jistotu.
atraktivnistrasilka: Myslím, že já jsem něco nevymyslitelnýho. Ale co jinýho by vám všem zbylo, no... Kdo by v mý třídě vypracovával maturitní témata? Kdo by u nás doma zastával funkci domácího lékaře? A vůbec, kdo jinej by byl proboha schopnej pojmenovat se Atraktivní (!!!) Strašilka?!
To moje rodiče asi TEHDÁ nenapadlo, co provedli.
zlomenymec: Nikdo tehdy nemohl tušit, co všechno vzejde z nevinného manželství pana a paní Strašilkovic 
myfantasyworld: Takový to, kdy lidi se na sejdou, aby se mohli hlavně opít nemám ráda. Taky jsme si připili, ale to bylo prostě všechno, napiju se, ale opíjení během vánočních svátků, to je blbý.
Tak doufám, žes to všechno v pohodě zvládla a že to bylo lepší, než jsi čekala.
My dva roky za sebou byli jen s přítelem a to byl hodně nezvyk, když nás bylo doma hodně a i když se odstěhovali starší sourozenci, tak pořád byli ti dva mladší. Letos jsme se rozhodli být u přítelovo táty, ale o tom napíšu pak článek.
Někdy mě překvapuje, jak si něco člověk objedná a fakt to přijde do dvou dnů a někdy až pak za dýl.
Včera jsme říkali, že už máme po Vánocích a e nás čeká už jen Nový rok.
atraktivnistrasilka: Silvestr, jojo. To bude taky legrace. Ale to naštěstí budu moc být doma, nemoc mi v tomto dává velkou výhodu.
Zvládla, zvládla. Ale teď jedu k těm prarodičům. Jsem zvědavá jak tohle dopadne.
rebarbora: Dilema s oblečením znám Hlavně musím pokaždé po tom pracovním kuchyňském maratonu bojovat s vlastní leností a překonat chuť vlézt si do tepláků Letos jsem navíc řešila, jestli nebude na fotkách vidět jizva po odřeném koleni z léta 
Jinak přeju brzké uzdravení a poklidný zbytek svátků 
atraktivnistrasilka: Děkuji
A já jsem zjistila, že jsem si letos oblíkla to samý jako vloni, protože jsem se omylem řídila předloňskými fotkami. No co už, no.
S tím focením mě děsně štve to umělý světlo. Tam vyniknou všechny ty nedokonalosti, který na denním světle nejsou vidět. Včetně těch jizev. 
zlomenymec: Máš jizvy? Z bitev a tak? :O https://www.youtube.com/watch?v=-HZmSIEZ7y4
atraktivnistrasilka: Z bitev..? No tak... Samozřejmě. Odkud jinud taky, že? 
Prvně jsem bojovala s hranou postele. Fakt krvavý to bylo. Před sedmi lety jsem si odnesla jizvu z boje se stromem. A to nejlepší je můj zlomený malíček, který mám dodnes křivý. To jsem se rvala se spolužačkou. I jsem to slyšela křupnout! Všechno to byly bitvy... Všechno. Ovšemže.
atraktivnistrasilka: Tak tenhle problém má, myslím, většina z nás. Včetně mě. Nedokážeš si ani představit... 
Asi nějaký erupce na Slunci, nebo co.
tlapka: Teda, doufám, že jsi ten blázinec přežila s co nejmenší újmou. A tobě i dědovi přeju brzké uzdravení!
Dárky balím zhruba stejně, jen se přitom obejdu bez toho Snapchatu. Ale tempo by odpovídalo.
atraktivnistrasilka: Děkuji! Já už s akorát spím s Priessnitzovým obkladem, jinak je to vcelku dobré. Dědu už snad pustí z nemocnice, začíná mít takové ty průpovídky typu dejte mě do ústavu, brzo umřu, a tak dále.
Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Fakt jsem manuálně nezručná, ono v běžném životě mi to zase tak nevadí, ale když pak přijde nějaká jobovka, třeba Vánoce, to je horší...