Než se člověk naděje, tak jsou tady zase Vánoce. Já osobně tomu "období čekání a vánočních nálad" říkám spíše mnoho povyku pro nic, nebo taky šaškárny k ničemu, nakonec se to všechno sežere, moc práce k ničemu, a tak dále a tak dále...
Upozrnění pro slabší povahy: V tomto článku se po rozkliku jednoho z odkazu nachází fotografie, kde je vidět jedno moje oko, obočí a nějaký zbytky. Za případné srdeční či mozkové příhody neručím.
Každej rok je to v podstatě úplně stejný. Člověk doklepe tu školu, tedy alespoň na chvilku, na řadu přijde ta řehole v podobě dodělávek cukroví, shánění kapra, balení dárků, pak taky ty ostatní věci, to teda přijde později - zdobení stromečku, což je taky dobrodružství samo o sobě (v mým případě), a v neposlední řadě samotnej večer, kdy to všechno vrcholí. Ale to zas předbíhám.
Já děsně ráda předbíhám, totiž.
Tak jsem si řekla, že si asi někdy do pondělka naplánuju smrt. Jednak už několik dnů nonstop kašlu, a hlavně mi otec oznámil, že z pondělka na úterý si u nich jako přespím.
"Jo a mimochodem, z pondělka na úterý tady budeš spát, když už tu budeš."
"Co-cože?"
"No, to si myslíš, že tě někam večer povezu, když budu nachlastanej?"
"Tak ty mě vézt nemusíš nikam. Autobusem to sama zvládnu."
Abyste rozuměli, otec může jet tak maximálně na koloběžce. Řidičák nemá a na kole nemůže kvůli vyhazovacímu koleni.
No a proč bych se kvůli tomu měla vraždit?
Tak třeba proto, že bych tam měla být v dobu, kdy bude celá otcova strana rodiny nachlastaná jako každé léto kdy se sejdou na chatě nikdy v roce. A až do konce. Já to znám. To se tam všichni pětkrát rozvedou, čtyřikrát mě podrbou za mou střízlivost, třikrát se pomlátí, dvakrát podrbou bratrance nácka, a dojde k jednomu pokusu o vraždu.Takhle je to pokaždé, když se slaví druhé Vánoce u babičky s dědou. Jako mladší jsem tam přespávala, to bylo vždycky o ztracený nervy. Posledních pár let se ze spaní ale úspěšně vykrucuju. Trochu za to může i moje matka, která dobře ví, jak to tam chodí, a vymýšlí si pro mě nedokladné úkoly na druhý den.
Děkuju mami. Ráda pojedu do domova důchodců za paní, kterou jsem viděla třikrát v životě.
Nicméně, tužky v nose to jistí.
Ale o tom jsem přímo mluvit nechtěla.
Zdá se, že letos to všechno bude trochu jinak.
Děda si ve čtvrtek večer odjel do nemocnice s těžkým zápalem plic, takže nevím, nakolik to v pondělí bude veselé mecheche, ale už teď mi je jasné, že to mecheche bude tak jako tak. Otázka je, jestli přijde bratranec.
Upřímně tedy doufám, že ne. Když se vloni nachlastal a já mu řekla, že ne, že s ním v tomhle jeho stavu ven rozhodně nepůjdu, málem to dopadlo špatně. Bratránkovy opilecké výhružky celkem nic moc. Ať mi nikdo neříká, že je to sice problémovej, ale hodnej kluk - nevím, jestli hodní kluci svým sestřenkám přísahají, že jim vymlátí duši z těla.
Nevím nevím.
Nicméně, bude to ještě legrace. Otci jsem dala najevo, že tam spát fakt nebudu, ale jak se bude tvářit, až zjistí, že jsem přijela bez zavazadla, no nevím.
Taky to vypadá, že si letos po dlouhé době střihneme Vánoce v trojlístku babička-máma-já. Nevypadá, ono to tak vlastně bude.
Ač už tomu bude rok, co se máma rozešla se svým přítelem, máme pořád dobré vztahy. Nabízely jsme mu, jestli nechce být na Štědrý den tady, protože by byl jinak sám, ale on odmítl. Že prý bude někde s chlapama z hospody.
No jak chce.
Naposledy jsme tu byly takhle ve třech někdy před čtyřmi lety. Přiznám se, že to bude trochu divný. Nějak se mezi samejma ženskejma necejtim.
Dost bylo fňukání. Teď k poněkud veselejším věcem.
Tohle jsou moje poslední neplnoleté Vánoce. A pak přijde poslední neplnoletý Nový rok. Vlastně ani nevím, co by se mělo měnit - nejspíš nic. Alkohol kupovat neplánuju, ani cigarety, řídit auto si taky netroufám. Stejně nemám řidičák. Tak nevím, proč ten sentiment najednou.
No a ve čtvrtek odpoledne jsem balila dárky. Kdo odkaz rozklikl, tak ví, jak vypadá moje balení dárků (ja ja ja, kromě toho jak vypadá moje oko, můj koberec, moje klíční kost, a tak...). Myslím, že zdobení stromku bude vypadat dosti podobně.
Ten den jsem byla i na poště, kde jsem vyzvedávala dárek pro babičku. Udělali mi radost, protože
a) balíček dorazil v celku
b) balíček dorazil den po objednání - z Ostravy - když jsem si objednávala modem z Malešic (12 kilometrů), trvalo to týden (= týden bez internetu).
Kapra máme, salát máme, dárky máme, koledy už jsou připravené u sterea, a v době vydání článku pravděpodobně už i zdobím stromeček. Nebo si rvu obočí. Takže mojí největší starostí by mělo být už jen to, co si sakryš na tu slávu obleču. Protože nemám skoro vůbec co na sebe. No fakt... Přece na fotkách nemůžu mít to samý co vloni, to dá rozum!
Teď už mi nezbývá, než vám všem popřát hezké Vánoce. Fakt upřímně doufám, že je budete mít hezký. Protože mít hezký Vánoce, to se nepoštěstí všem. Věřte mi. Je to dar.
Hlavně si to užít. Štědrý den nemusí být perfektní. Klidně se pohádejte o řízek, koledy zpívejte falešně, zahudrujte si nad spálenym kaprem. Protože o tom to přece taky je, ne?
PS: I když si to přečtete někdy po Štědrým dnu, nezapomeňte, že Vánoce trvaj podstatně dýl... Neznabozi. Napsala ateistka co na krku nosí kříž.